|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pražská rarita
|
Oproti vypravení v roce 2010 se však tedy nejednalo o čistý pendl po jedné koleji, ale jen o jakousi polokružní linku o třech pořadích, obsluhovanou dvojicemi vozů KT8D5, zakončenou prodlouženou úvratí. K jejímu vypravení bylo uzpůsobeno 10 vozů. Spojování souprav probíhalo z bezpečnostních důvodů až ve smyčce Sídliště Ďáblice. Vozy byly k sobě spřaženy stanovišti "B" a nad nimi sběrač zdvižen do pracovní polohy. Panovala zde totiž obava, že by mohlo dojít k nechtěnému přestavení elektrické výhybky v obratišti.
Mnozí z vás si také jistě vzpomenou na vozy KT8D5 #9018 a 9045, které byly v posledních letech provozu před modernizací vybaveny na svých čelech podivnými červenými krabičkami umístěnými nad nárazníky. Krabičky byly ve skutečnosti zásuvky mnohočetného řízení, sloužící k propojení vozů kabelem mnohočetného řízení. Zásuvky jim byly instalovány pro testování na nově vybudované tramvajové trati na Barrandov, kde měly vykonávat zátěžové zkoušky výzbroje a trakčního vedení, k čemuž nakonec nikdy nedošlo.
Stále se zhoršující stav velkoplošných panelů BKV v prostoru zastávky I.P.Pavlova z centra vyžadoval již několik měsíců omezení rychlosti tramvají. Díky tomu docházelo ke snižování propustnosti na přilehlé křižovatce s Legerovou ulicí pro tramvaje, což se na této vysoce zatížené, ba přetížené tepně, projevovalo negativním zdržováním. Oprava poškozené koleje byla takové povahy, že se nemohla vykonat za provozu tramvají a jelikož je trať v Ječné ulici bez kolejového propojení přes Václavské náměstí velmi složitě nahraditelná, hledalo se uspokojivé řešení.
Řešení s využitím autobusové dopravy by přineslo jen zbytečné komplikace vyvolané dopravním režimem - objezd ulicemi Sokolská, Rumunská, Tylovo náměstí, Anglická a Žitná, které jsou samy o sobě silně vytížené individuální dopravou, by bylo značně neekonomické a časově náročné. Ostatně dřívější zkušenosti s vyloučením tohoto úseku dávají tvrzení jen za pravdu. Popojíždění autobusů v kolonách, nemalé zdržení a nutnost využití velkého množství kapacitních autobusů.
V úvahu připadala také možnost zřízení náhradní tramvajové dopravy. Oddělení tramvajového tělesa podélnými dělícími prahy v celé délce tomu jen nahrává. Protože v době výluky byla jedna z povrchových spojek Californien využita na Bořislavce, nebylo např. možné vytvořit dočasný jednokolejný úsek či "dlouhou výhybnu" s krátkými obratovými kolejemi.
Samozřejmě šlo také využít jen jeden kolejový přejezd a vytvořit např. náhradní tramvajovou linku v trase I.P.Pavlova - Karlovo náměstí - Myslíkova - Palackého náměstí - Karlovo náměstí - I.P.Pavlova. Toto řešení by ale znamenalo značnou spotřebu obousměrných vozů, které nebyly, již díky zmíněné výluce Evropské ulice v dostatečném počtu k dispozici.
Připadaly tak v úvahu pouze dvě další možné varianty - kyvadlový provoz dvou vozů KT8D5 po obou kolejích a kyvadlový provoz kapacitnější spřažené soupravy po jedné koleji. Strach z chování cestující veřejnosti, absence nástupních hran v koncových zastávkách zejména v koleji z centra a pozitivní zkušenosti se soupravou vozů KT8D5 z roku 1993, byly nakonec pro finální řešení náhradní dopravy rozhodující. V denním provozu se tak v Ječné ulici objevila náhradní tramvajová linka X s kyvadlovým provozem dvojice vozů KT8D5.
Určujícím limitem pro špičkový interval linky byla kromě oběžné doby také světelná signalizace se Sokolskou ulicí. Aby byl oběh vozidla co nejkratší, muselo k převzetí řízení a nástupu cestujících dojít během dlouhého volna na magistrále tak, aby s následujícím signálem volno v Ječné ulici dvojice KT8D5 projela zpět ke Karlovu náměstí, což se ne vždy dařilo. Pro maximální urychlení oběhu byly taktéž dočasně zrušeny tramvajové zastávky Štěpánská. Výsledkem byl průměrný špičkový interval 6-7 minut, který se však leckdy snižoval, podle schopnosti řidičů, až na pouhé 3 minuty.
Původně se uvažovalo o využití modernizovaných vozů KT8D5.RN2P, což narazilo na jejich více než problematické elektrické spřažení. Vozy totiž mají zdvojenou výzbroj Progress, navíc otočenou vůči sobě v krajních článcích "zády". Volba tedy byla jasná, linku musely obsluhovat nerekonstruované vozy KT8D5. Z velice omezeného výběru nakonec byla vybrána dvojice KT8D5 #9020 a 9039 opatřená celovozovou reklamou na pražskou ZOO.
Bezprostředně po vybrání konkrétních vozů byly zahájeny jejich úpravy pro spřažený provoz. Stejně jako v případě kobyliské výluky byly soupravy spojeny k sobě "B" čely vozů pomocí kabelu a zásuvek mnohočetného řízení. Ty byly do konektorů vyvedeny kabely ze svorkovnic, určených původně pro poloautomatická spřáhla a byly umístěny na náraznících vozu.
Vozy na svůj výkon vyrážely z vozovny Hloubětín samostatně a manipulačně po trase Vozovna Hloubětín - Divadlo Gong - Palmovka - Invalidovna - Florenc - Masarykovo nádraží - Václavské náměstí - Karlovo náměstí, kde odbočily doleva za sjezdovou výhybku směr I.P.Pavlova. Výjezd a zatažení se uskutečňovalo vždy s pantografem čelního stanoviště ve směru jízdy v pracovní poloze. Dveře na nepoužívané straně byly mechanicky zajištěné a nešlo je používat. Při výjezdu a zatažení zůstávaly funkční první dveře pro řidiče. Zajištění prvních dveří na Karlově náměstí prováděli pracovníci depa Hloubětín, případně technické kontroly při spojování vozů.
Oproti výluce z roku 1993 jezdila souprava se zdviženými čelními pantografy a v ustáleném složení a ve stejném pořadí - #9020 v čele soupravy ve směru do kopce, #9039 v čele soupravy ve směru z kopce.
Kyvadlový provoz dvojic "kátéček" mezi zastávkami I.P.Pavlova a Karlovo náměstí probíhal od 28. října 2010, pouze v čase denního provozu tramvají tedy cca 5:00 - 0:30. Dočasná zastávka I.P.Pavlova byla zřízena v prostoru mezi ulicemi Legerova a Sokolská, zastávkou Štěpánská souprava projížděla. Druhá konečná Karlovo náměstí byla zřízena v prostoru zastávky do centra, jednalo se tedy pouze o jeden dlouhý mezistaniční úsek. Absence nástupní hrany v zastávce mezi směry magistrály byla určující pro pojížděnou kolej - tu z centra. Prostor koleje do centra vytvořil jakýsi vyčkávací prostor pro cestující.
Před zatažením došlo k zastávce Karlovo náměstí k rozpojení obou vozů pracovníky depa Hloubětín, případně technické kontroly. Odpojený propojovací kabel, byl ponechán v jednom z vozů k dalšímu použití. Před zatažením zároveň pracovníci uvolnili první dveře a šroub ponechali na panelu řidiče k využití na následující den. Zatažení vozů tedy probíhalo opět samostatně, po jejich rozpojení na Karlově náměstí zajely vlevo až za výhybku před zastávku Karlovo náměstí (směrem od zastávky Palackého náměstí), potom řidič přešel na druhé stanoviště a manipulačně zatahoval po trase Karlovo náměstí - Václavské náměstí - Masarykovo nádraží - Florenc - Invalidovna - Palmovka - Divadlo Gong - Vozovna Hloubětín.
Provoz v ranní a odpolední části směny zajišťovali vždy tři řidiči. Dva ovládající soupravu, kteří byli po celou dobu výkonu (i tedy během jízdy v opačném směru) přítomni na stanovišti, a třetí, který umožňoval střídání řidičů pro zajištění zákonem daných bezpečnostních přestávek. V praxi vše tedy vypadalo tak, že ráno vyjeli z hloubětínské vozovny dva řidiči, každý se "svým" vozem. Řidič sedící na stanovišti "do kopce" byl již po hodině vystřídán střídačem v podobě třetího řidiče a čerpal svojí hodinovou přestávku. Po jejím ukončení se vrátil na stanoviště "z kopce", odkud odešel čerpat přestávku druhý z řidičů. Ten po vyčerpání své hodiny zase vystřídal na stanovišti "do kopce" třetího řidiče a tak pořád dokola, každé dvě hodiny... S náběhem odpolední směny se podobným způsobem vyměnili všichni ranní řidiči za odpolední.
Ani náhradní tramvajové dopravě se nevyhnuly problémy. Neustálé přebírání řízení a změna směru jízdy se rychle podepsala na stavu použitých vozidlech. Již během odpoledne vozy odmítaly spolupracovat a tak směnu dokončila dvojice v omezeném režimu s vypnutým podvozkem a nouzovým osvětlením interiéru vozu #9039 pro snížení zatížení statického měniče. Díky odhodlaným pracovníkům hloubětínského depa však již druhý den dvojice vyjela opět v plné svěžesti.
Původně měla být výluka ukončena v neděli 31. října večer, ale vlivem příznivých klimatických podmínek a menšího než očekávaného poškození spodku, se výluku povedlo zkrátit a byla ukončena s denním provozem již v sobotu 30. října 2010.