Smyčka Červený Vrch

Když 3. března 1967 cestující naposledy projeli rušenou starou tratí v Kladenské ulici a tramvaje naposledy obracely ve smyčce Bořislavka, v oblasti vznikajícího sídliště Červený Vrch již bylo po stavební stránce rušno. Přeložka tramvajové tratě byla zprovozňována postupně, nejprve byla dokončena severní kolej mezi Vítězným náměstím a vozovnou Vokovice, takže na ní mohl být večer 17. července převeden obousměrný manipulační provoz. Na trati ještě nebyly dokončeny povrchy ani provedeno tzv. třetí podbití. Od tohoto dne tedy jednokolejně začaly tramvaje jezdit po nové trati přes Červený Vrch.

Zprovozňování druhé koleje pro manipulační provoz probíhalo po etapách a teprve 30. října se uskutečnilo předání a 6. listopadu proběhla zkušební jízda v celém dvoukolejném úseku. O den později, 7. listopadu 1967 proběhlo slavnostní zahájení pravidelného provozu, včetně smyčky Červený Vrch. Celá komunikace, tedy Velvarská, Na Červeném Vrchu a Kladenská dostaly pojmenování Leninova třída.

V souvislosti s výstavbou trasy metra V.A došlo od 1. června 2010 k záboru prostoru smyčky pro zařízení staveniště. S ohledem na havarijní stav kolejových konstrukcí v místě odbočení na hlavní trati na Evropské ulici do smyčky Červený Vrch došlo během noci z 22. na 23. června k jejich vyjmutí a nahrazení prostou přímou dvoukolejnou tratí. Zbylé části kolejí smyčky byly ponechány a nadále překračují vozovku Evropské ulice.

Jakou čeká smyčku budoucnost je otázkou pro tramvajového věštce. Od názorů, že již po dostavbě metra ani nebude obnovena, přes informace o obnovení původního stavu až po různě velikášské projekty slibující její napojení do obou traťových směrů, toho prošlo křišťálovou koulí dost. Zatím je místo smyčky jen díra...

Deponovací kapacita smyčky (bez možnosti průjezdu pro ostatní vlaky) činila 18 vozů typu T.

Smyčka začínala na Evropské třídě rozjezdovou radiově ovladatelnou elektromagnetickou výhybkou s pružnými jazyky ev.č. 370. Nácestná zastávka pro vlaky z centra zároveň sloužila jako výstupní zastávka pro vlaky jedoucí do smyčky. Po překonání dvou pruhů silniční komunikace zamířila vjezdová kolej v přímém úseku do příjemného prostředí okolních stromů a trávníku. Následovala ručně přestavovatelná čepová výhybka, větvící vjezdovou kolej na vnitřní a vnější kolej smyčky. V levém oblouku obě koleje mířily ke dvěma ostrůvkům nástupních zastávek. Za nimi následovala sjezdová čepová výhybka a smyčka se napojovala ve sjezdové výhybce s pružnými jazyky zpět na trať na Evropské třídě.