Červen 1996
aneb jak končil mazací vůz
a začínaly sběrače s uhlíkem

Před dvaceti lety pražské tramvaje vstoupily do nové éry svého provozu, která zůstala pro běžné uživatele v podstatě skrytá. Dopravní podnik se totiž rozhodl pro přechod na provoz s uhlíkovými lištami tramvajových pantografů. To znamenalo nejen úpravu všech, v té době, provozovaných pantografů, ale také konec provozu mazacího vozu trolejového vedení.

Hlavní smyslem přechodu na uhlíkové lišty bylo snížení opotřebení troleje, kterou navíc není třeba přimazávat. Zároveň dochází ke zlepšení průchodu proudu mezi pevnou a pohyblivou částí, s čímž souvisí snížení hluku, způsobovaného otěrem lišty o trolejové vedení, protože je možné snížení přítlaku pantografu k troleji.

První pokus učinil pražský Dopravní podnik již v šedesátých letech, ještě před ukončením provozu dvounápravových vozů, který ztroskotal na vzdušných výhybkách a křižovatkách pro tyčové sběrače.

Příprava přechodu na uhlíkové lišty měla několik etap. V první, která začala na konci roku 1995, probíhaly rekonstrukce nejstaršího typu sběrače KE 13 na vozech T3, které umožnily osazení dvojlištové hlavice. U vozů KT8D5 na pantografu typu KE 23 došlo k náhradě původní dvojlištové hlavice za modernizovanou, stejného provedení s KE 13. Dvojitá lišta byla zvolena pro zajištění rovnoměrného ojíždění vrstvy uhlíku v liště.

Ve druhé etapě byl proveden a vyhodnocen zkušební provoz s několika typy uvažovaných lišt, na jeho základě proběhlo výběrové řízení dodavatele. V této době jezdila jediná dvojice vozů T3M ev.č.8065+8091, a to na stále přimazávané troleji.

Třetí etapa znamenala mezi dubnem a červnem 1996 provedení opravdu důkladné kontroly trolejové sítě z hlediska možného poškozování uhlíkových lišt a jejich odstranění.

V průběhu června, samotnou záměnou hliníkových lišt za uhlíkové, nastal kritický stav při provozu pantografů, kterému se však nebylo možné vyhnout. Jak postupně přibývalo do provozu po rekonstrukci pantografů s dvojitými lištami, které již nebyly pochopitelně plněny mazivem, zvyšovalo se jejich opotřebení suchým třením takovým způsobem, že se na troleji vytvořila vrstvička hliníku, která tření doprovázené navíc i výrazným zvýšením hluku zvýšila. Postarší pantografy KE 13, často tento nápor nevydržely, docházelo ke zvrácení dvojlišty nazad a stržení pantografu, nebo dokonce i vyrvání z izolátorů. Poslední měsíc, tak jezdilo po Praze tisíc pantografů bez maziva. Podmínkou přechodu na uhlík však byla suchá odmaštěná trolej.

Teprve závěrečná, čtvrtá etapa znamenala záměnu hliníkových lišt za uhlíkové, kdy bylo nutné co nejvíce zkrátit souběh obou druhů, aby se co nejvíce snížilo opotřebení uhlíku. Záměna, znamenající vysoké nasazení všech pracovníků vozoven, začala 27. června a 1. července 1996 byla až na pár výjimek ukončena.

Když se pak v polovině července konala kontrola stavu troleje, bylo konstatováno, že trolej je s výborně vyleštěným povrchem a uhlíkovým filmem na aktivní ploše, přesně dle předpokladu.