Smyčka Černokostelecká
původní podoba

Již v roce 1937 se od Strašnic přiblížila k dnešní smyčce nová tramvajová trať, vedená Černokosteleckou ulicí. Ukončena tehdy byla ještě přejezdem u zastávky Nové Strašnice. Teprve o 15 let později byla trať prodloužena do polohy dnešní smyčky Černokostelecká. 24. července 1952 zahájila nová smyčka provoz a dalších patnáct let byla smyčkou koncovou. Smyčka byla vybavena předjízdnou kolejí o délce 143 metrů. Pro zvýšení kapacity smyčky byla od 4. listopadu 1963 prodloužena vnitřní kolej smyčky a byla opatřena vlastním nástupištěm. Původní propojení vnitřní koleje na společné nástupiště zůstalo zachováno v podobě kolejového přejezdu i nadále. Smyčka tedy byla opatřena jednou výstupní zastávkou a dvěmi nástupními. Teprve v roce 1967 byla tramvajová trať prodloužena až k areálu vznikajících Ústředních dílen DP a smyčka Černokostelecká se stala smyčkou mezilehlou. Po přestavbě smyčky v roce 2002 došlo ke zjednodušení kolejiště do podoby s jednou předjízdnou kolejí a jednou výstupní a jednou nástupní zastávkou.

Smyčka byla před rekonstrukcí postrachem všech řidičů, osová vzdálenost kolejí totiž neumožňovala jízdu po vnitřní koleji pro soupravu s nastavenou hrazdou zrcátek, za situace, že na koleji vnější již jiná souprava stála. Při obsazení vnější koleje jiným vlakem tedy musel vlak jedoucí po koleji vnitřní hrazdu sklápět. A že bylo zapomnětlivých řidičů... S výjimkou obou výhybek na Černokostelecké ulici (vjezdové a výjezdové), které byly s pružnými jazyky, byly zbylé čtyři výhybky smyčky s jazyky čepovými. Vjezdová výhybka do smyčky byla vybavena elektrickým ovládáním a nesla ev.č.208, výhybka na vnitřní a vnější kolej smyčky byla také vybavena elektrickým ovládáním a nesla ev.č.009. Rozjezdová výhybka přejezdu z vnitřní na vnější kolej smyčky byla přestavovatelná ručně.

Fotocesta po původní smyčce Černokostelecká