Deník Expedice Slovensko 2007

Ráno. Temné ráno. Tma. Praha. A ulicemi se plíží čtyři postavy. Neplíží se ze strachu před zatčením. Plíží se kvůli tíze zavazadel, jimiž jsou obtěžkáni. Ten kdo vymyslel sraz téhle skupinky ve vražedných 4.50 SEČ v zastávkovém zálivu zastávky Na Petynce nemohl být normální.

Takřka léta příprav se zhmotnila do jediného výrazu - VYRÁŽÍME...

Snad jediné oko (včetně osob na výpravě nezúčastněných, jen čekajících na svůj ranní autobus) nezůstalo suché, když byla vyleštěná Cihlička (rozuměj pod tímto názvem dispečerské vozidlo hrdého majitele Mr. Crosse) opatřena adminem zručně vyrobenými akčními magnetickými fóliemi serveru Pražské tramvaje. Po naložení nákladu se vypulírované vozidlo zanořilo do temnoty Strahovského tunelu a posléze Mrázovky (kterou při této příležitosti admin Petr perforoval vůbec prvně) a server Pražské tramvaje se vydal na cesty...

Děsivý povrch dálnice D1 spolu s Luckou Vondráčkovou rezonující z přehrávače nedovolil Martynovi zamhouřit oka v čase, kdy po probdělé noci obvykle chodívá na kutě. Domácí patriotismus osádky vozidla se otřásl ve chvíli, kdy Cihlička překonala ještě existující státní hranice. Povrch české dálnice připomínající panely BKV v Lidické ulici před rekonstrukcí totiž ostře kontrastoval s ladným asfaltem na její slovenské polovině.

Bratislava nás v kalném dopoledni uvítala čerstvě dokončeným tunelem Sitina. Šotoušsky nadržená osádka vozu se jala hledat místo k zaparkování. Vzpomínaje na své minulé návštěvy města nad Dunajem Martyn rutinně zvolil zdánlivě bezplatné parkoviště pod Hradem poblíž Nového mostu. Obezřetnost osádky se kamsi ztratila v touze užít si plně jemné nuance bratislavského tramvajového provozu...

Na vzorově zrekonstruované Obchodní ulici mezi neslyšně plujícími električkami jsme si dopřáli první slovenskou kulinářskou zkušenost. Ranní snídani totiž zajistil ještě teplý jemný pirožek s mákem, jehož konzumaci doplnil Petr nostalgickou vzpomínkou o 72 dílech na své dětství, kdy podobné lahůdky koštoval z prodejního okénka v pražské Maiselově ulici.

První větší šotoakce proběhla na dúbravecké smyčce Pri kríži. Konspirativně naladěný Martyn neustále mezi místními zcela uniformně nesladěnými řidiči hledal pana Pětiprstého, kterému hodlal, podobně jako nedávno, uzmout tramvaj. Žel, nezdařilo se a místní kolejivo si mohlo protentokrát oddechnout.

Svůdná bratislavská té-šestka na lince 5 dovezla kvartet pouze k nádraží Vinohrady. Asi dvě stě metrů dlouhý kus tratě mezi smyčkou Kaštanový hájík a vozovnou Krasňany byl kvůli rekonstrukci mimo prevádzku. Přesto místní dopravní podnik nasadil ve vyloučeném úseku luxusní náhradní autobusovou dopravu. Jen jejímu řidiči se však nejspíš musela motat hlava.

Parkově upravený střed smyčky pak poskytl skupině útočiště pro vychutnání jemně mletých karbanátků sponzorky akce paní Crossové, zatímco Petr svým sonorním hlasem obvolával síť ubytoven slovenského Ministerstva obrany, kde jsme se chystali trávit noci. Neodolatelný hlasový šarm vycházející filmové star zřejmě způsobil to, že všude měli volná lůžka.

Bohužel se k nám při konzumaci karbanátků přidala slovenská vosa, která usilovně toužila nějaké sousto uzmout. Kupodivu jí vůbec nezaujala páně Martynova nátierka vyrobená v Bánovcích nad Bebravou a zakoupená v bratislavském Tescu ve výprodeji. Zajímaly jí jen karbanátky... Nevyhrála. Během smutečního rozloučení s drahou zesnulou přednesl dojemný projev Mr. Cross a pan Martyn zapěl něco smutečních árii. Nepovolené shromáždění občanů následně rozehnali řidiči električek spřáhly.

V tramvajové lince X premávající mezi Krasňanami a Račou na nás dýchla atmosféra 70. let zastoupená svůdnými vozy K2 stále opatřenými na bočnicích oku lahodícím vlnitým plechem. Admin Petr se dožadoval kvartetového zapění písně "Vlnitý plech" od dua Svěrák-Uhlíř, leč neuspěl. Neméně oku lahodící byla řidička, jejíž uši byly za jízdy opatřeny sluchadly, která tak miloval Otík z Vesničky mé střediskové...

Šok poznamenal návštěvu račianské smyčky Komisárky: Petr si tam natrhl své luxusní kraťasy! (...do detailů však raději pisatel zabíhat nebude.) Následuje poznámka pro případné fanynky: Žádná "vrata do stodoly" se nekonala, díra byla veskrze decentní a tak jste, milé dámy, o nic významného nepřišly. Přesto však image pana řídícího dle jeho mínění zásadním způsobem utrpěla a Petrova nervozita se tak připodobnila k ustájeným sáňkám v parném létě. Bylo rozhodnuto o koupi šortek nových. Tomu však předcházela nutná návštěva odstaveného dispečerského vozidla. Jaké však bylo pohoršení osádky, když se z parkoviště zdánlivě bezplatného stalo území tvrdě zpoplatněné. Nekřesťanská čtyřicetikorunová hodinová taxa nám zkřivila úsměvy na rtech. Mr. Cross se změnil v takřka běsnící sopku, leč dráb obhospodařující parkoviště na něm požadovanou sumu nesmlouvavě vymohl. Bylo urychleně rozhodnuto o změně stanoviště. Volba padla na bezplatné parkoviště Billy na opačném konci města.

I na nové šortky se dostalo. Přestože pan řídící vyměnil protentokrát luxusní pražské butiky za místní Tesco, dámy se překvapivě otáčet nepřestaly...

Po návštěvě unikátního příhradového Starého mostu se zachovanou železniční kolejí, po které jezdily vlaky až do roku 1983, nadešel zlatý hřeb dne, který navrhl Mr. Cross. Již v průběhu dne nás dráždil originální Ikarus řady 280 brázdící dle autora ideového námětu "nějakou" linku. Řekněte, nedopřáli byste si také po letech ten nezaměnitelný pocit slasti na palubě historického veterána? Jeho nahánění nás sice stálo mnoho sil, jelikož na vytipovaných linkách se neobjevoval. Když se konečně zadařilo rozlousknout, že se vůz vyskytuje na lince 94, byl v souladu s klasickým Murphyho zákonem spatřován pokaždé v protisměru našeho pohybu. Nakonec se na nás štěstí usmálo a osobní zážitek to byl neopakovatelný, zvláště, když se vodič nerozpakoval zařazovat rychlosti pro tento stroj takřka nadzvukové.

Závěr návštěvy programově obstaral Martyn, kterého blaží místní trolejbusové doprava, vyprávěním veselé historky z natáčení:
Sychravý večer podzimu roku 2006. Déšť, počasí, že by ani psa nevyhnal. Spoj linky 204 z Trnávky do centra. V interiéru trolejbusu 14Tr pozapomenutého evidenčního čísla se zastavil čas v 80. letech. Nastupuje slečna v bílých plesových šatech cestující zřejmě na významnou akci… Bulharskou ulicí plnou kaluží to řidič kalí svižnou šedesátkou, když náhlý gejzír dešťové vody z podlahy krápí nebohé slečně sněhobílé šaty k nepoznání. Jen její slušné vychování jí brání v zasypání šoféra nadávkami nejhrubšího zrna. Na následující zastávce mizí klapot jejich podpatků do tmy...

Dnes bohužel nebylo mokro, ale i tak nebylo o zážitky nouze. Řidič linky 203 byl při nájezdu do zastávky Hrad natolik akční, že mu tykadlo opustilo trolej. Situaci nicméně zvládl ležérně a s rutinou sobě vlastní, zřejmě na podobné provozní situace uvyknutý. A stačil se slovy "Ty p**o, co to fotíš, sem snad já nějaká opica?" seřvat našeho admina.

Závěrečná jízda toutéž linkou na Kolibu a impozantní rozhled na betonové město završil den. Opětovná jízda po kvalitním asfaltu skončila v Trenčíně, kde jsme v ubytovně jménem Barmo zakončili první den expediční cesty.