Deník Expedice Slovensko 2007

Úterní košické ráno nezastihlo skupinu vzhledem k předešlé akční noci v ideální kondici, zejména když v jinak příjemné ubytovně připomínalo dunění stoupaček Niagaru za jarního tání a Martynovo tradiční chrápání kombajn ruské výroby v období sklizně. Vysvobozeni z nespánku zvukem sekaček trávy z protější zahrádky jsme přesto (jsouce tlačeni časem) opustili svá lože relativně brzo, což nelibě nesl zejména ing. MOp. Přes místa našich včerejších nočních rejdů (které se ovšem dnes již v mysli vynořovaly spíše spoře a matně) jsme se přenesli k centrálnímu předprodeji jízdenek košického dopravního podniku. Omšelá budova skrývala omšelé přepážky a omšelé pracovnice. Přes jisté dorozumívací problémy, kdy naše jadrná čeština připadala jedné z dam na přepážce dle jejího "svěžího" výrazu spíše svahilštinu, jsme se (již opatřeni platnými jízdními doklady) dopracovali na náměstí Osvoboditelů. Přes křižovatku nevalné geometrie k nám rychlostí vyšší než malou dorazil vůz na lince 6, pilotovaný vodičem známým mezi místními jako "bin Ládin". Styl jeho jízdy neměl k terorismu daleko, neboť osádka zadní plošiny neuvyklá na místní provozní stereotypy nechtěně volně plula prostorem přeplněného sólovozu či se alespoň zdravě kymácela, podobně jako příslovečný hadr na holi.

Tlak, který nás vyhnal do ulic tak brzo, byl prostý: smluvená prohlídka tramvajové vozovny na Bardejovské ulici, kterou zajistil košický spolupracovník Shorty (děkujeme!). Coby "vážené" delegaci z Prahy se nám mimo něj nevěnoval nikdo menší, než dopravní ředitel místního dopravce. Spíš by se slušelo napsat "nikdo mladší". Personální zemětřesení ve vedení vyneslo do vysoké pozice mládence odhadem dvaadvacetiletého, nutno však poznamenat, že vysoce fundovaného. Snad ono zemětřesení v souladu s odstínem jeho růžové košile zvedlo klesající trend situace v DPK…

Exkurze byla veskrze plnohodnotná, otevřené dotazy do pléna byly neméně otevřeně zodpovídány. Kladně byl přijat fakt, že ředitel se nesnažil situaci v podniku líčit v přehnaných superlativech, a tak jsme si mohli udělat realistický obrázek o stavu podniku. Pokud v Praze často nadáváme na dotační politiku města, vězte, že v Košicích jsou na tom mnohem hůř. O tom jsme se ostatně mohli přesvědčit na vlastní oči: množství trvale odstavených vozů T3 a jejich postupná devastace či neslavný konec prototypové speciality T3Mod. Je třeba však zmínit i klady - přes nedostatek investičních prostředků nové v Krnově znízkopodlažněné "kachny", historické vozy zrekonstruované lépe než v Praze, rozmanitá škála pracovních vozů, nový elektronický OIS… A věc, kterou by jistě mnozí pražští řidiči uvítali také: podobně jakou autobusáci vlastní v Košicích i každý řidič tramvaje "svůj" vůz…

Zajímavostí je v Košicích organizace nočního provozu, který zajišťují autobusy. Každý spoj má stanovenou základní trasu a v jízdním řádu navíc vypsané zastávky, kam autobus zajede závlekem pouze na požádání.

Chce-li cestující spoj z trvale neprojížděné zastávky využít, je třeba zavolat na dispečink Dopravního podniku. Netradiční, ovšem elegantní řešení, které ve výsledku jistě ušetří nemalé peníze.

Na tramvaj se v Košicích obvykle čeká dlouho, standardní celodenní prázdninový interval je tu 20 minut. První spoj, který nám po absolvované exkurzi přijel, byla kachní devítka směřující do sídliště Nad Jezerem. V místní smyčce na nás čekalo další překvapení, které by Praha potřebovala jako sůl: odstavená nízkopodlažní záloha…

Další ze zajímavostí je smyčka ve čtvrti Barca. Poněkud plytký název "Barca, servis" jako mávnutím kouzelného proutku mizí, když je na "velmi frekventovaném" místě uprostřed obratiště slavnostně vztyčena "majestátná" bývalého papeže. No řekněte, nezní název "Barca, socha Jana Pavla II" nejen ortodoxním katolíkům přece jen líp?

Hlavním košickým lákadlem standardního příznivce MHD je ovšem rychlodráha k Východoslovenským železárnám, jakémusi "městu" ležícímu od Košic přibližně 10 kilometrů jihozápadně. Trať obsluhují linky řady "R", jezdící až na jednu výjimku pouze v období návozů a odvozů zaměstnanců železáren na začátky a konce směn. Tehdy je na rychlodráze skutečně rušno, souhrnný interval tu bývá i pouhopouhá minuta. Pražanovi však slovo "rychlodráha" může zhořknout na jazyku při vzpomínce na naši modřanskou. Rychlodráze košické to slovo ovšem sluší - diametrálně se totiž odlišuje, jednak minimálním počtem zastávek (bodejť ne, když vede polem), jednak dosahovanou provozní rychlostí. Trojčata zde již bohužel od devadesátých let nejezdí, patřičně tento zážitek ovšem vynahradí průlet kachnou rychlostí oscilující kolem 70 km/h.

Využívajíce služeb Shortyho, který svou odpolední část šejdru zahájil na lince R3, jsme zavítali i do smyčky u vstupného areálu železáren, oblasti běžnému návštěvníkovi takřka zapovězené. VSŽ jsou kolos svázaný množstvím bezpečnostních opatření: Focení v prostoru nástupních zastávek tramvají a autobusů absolutně zakázáno! DPK provozuje svými autobusy i železárenskou vnitropodnikovou dopravu, kterou ovšem mohou jezdit pouze speciálně prověření řidiči. Jede-li autobus ze železáren až přímo do Košic, u brány závodu si všichni zaměstnanci vystoupí, projdou přes bránu a opět do stejného autobusu (jehož interiér a řidiče mezitím zkontroluje ochranka) nastoupí.

Další zajímavostí je praxe odstavení vozů mezi šejdrem v místní rozlehlé smyčce. Řidič, který doveze zaměstnance do areálu, tu zanechá vůz a odjede do relativně vzdáleného města jako běžný pasažér, aby si mohl svůj stroj odpoledne tamtéž opět vyzvednout. Dozor nad volně loženými vozy zajišťuje řidič operativní zálohy, který ovšem dle intimních kuloárních informací velkou část směny prospí… Celkově je to ale vcelku zajímavé úsporné opatření, nemyslíte?

A jak zakončit toto poněkud suché povídání stylově? Radou, jak v Košicích zažít porci dobrodružství. Zajeďte si navštívit sídliště Luník IX. Mostecký Chanov? Hadr! Dopravní podnik sem ovšem paradoxně jezdí rád, autobusová linka 11 obsluhující sídliště je totiž jedna z nejziskovějších. Ptáte se, jak je to možné? Zavedením nástupu předními dveřmi... :-)

Ve večerních hodinách se ještě, po zkušenosti z noci předešlé, admin pokoušel odhlučnit stoupačky a zejména pokoutně natáčel jejich hučení s tvrzením, že "když už jsme zapomněli natočit zvuk Studenovodských vodopádů v reálu, tohle to nahradí na 100%". Aby své myšlence dodal na váze, natočil i zvuk spláchnutí nádržky u wc.

Košické WC