Pohlednice Pražských tramvají...
...od rušené lanovky na Sněžku

Nejvyšší hora České republiky, Sněžka, je turisty, dříve pocestnými, vyhledávána odpradávna. V roce 1681 byla na jejím vrcholu postavena kaple sv.Vavřince, v roce 1850 Slezská bouda a v roce 1868 také Česká bouda. Po druhé světové válce bylo rozhodnuto vrchol Sněžky turistům zpřístupnit ještě více, vybudováním lanové dráhy.

Měla se stát pátou lanovou drahou na území dnešní České republiky po lanovkách na Černou horu, Ještěd, Pustevny a Pláň. Chrudimská firma Transporta, n.p. nabídla výstavbu lanové dráhy, na základě v roce 1947 zakoupené licence od švýcarské firmy Von Roll na systém označovaný VR-101. Typickým znakem tohoto typu lanovek je zavěšení sedaček, kdy cestující sedí bokem ke směru jízdy. Ve své době šlo o velmi moderní systém odpojitelné dvousedačkové lanovky, na jejíž sedačky cestující nastupují v klidu. Po příjezdu do stanice je sedačka odpojena od oběžného lana a s pomocí „podvozku“ tvořeného čtyřmi kladkami v závěsu sedačky je manuálně posunována po vzdušných kolejnicích obsluhou lanové dráhy.

Transporta takových licenčních lanovek postavila devět, celkem jich bylo na světě 110. Za jeden dodaný závěs systému VR se platil licenční poplatek 300 švýcarských franků. Po ukončení provozu i zbývajícího úseku lanové dráhy na Sněžku tak zůstane v provozu zcela poslední lanovka na krušnohorské Komáří Vížce, která na sebe navíc váže prvenství v délce jednoho úseku 2 339 metrů.

Výstavba dvouúsekové lanové dráhy z Pece pod Sněžkou na Růžovou horu a následně na Sněžku začala v roce 1946 odlesněním trasy pro první úsek. Během následujících dvou let probíhala výstavba prvního úseku s využitím pomocné nákladní lanovky. První úsek o devatenácti podpěrách byl zprovozněn 15. ledna 1949 a zájem cestujících překonával očekávání. Již první rok lanovkou nahoru vyjelo vzhůru 112 200 cestujících!

Zatímco první úsek již byl v provozu, druhý, problematičtější, byl teprve dokončován. Zkušební provoz byl zahájen 10. listopadu 1949 a 1. července 1950 byl uveden do trvalého provozu.

Každý úsek lanovky měl svůj vlastní motor, oba byly umístěny v mezistanici Růžová hora. Oběžná kola mají poměrně malý průměr – a dvě drážky! Aby lano neprokluzovalo, jde přes hnací kolo dvakrát, místo aby po obrátce rovnou vyjelo zase ven, vrací se po dráze ve tvaru osmičky přes další kolo do druhé drážky a pak teprve zpět na trať.

Původní plány počítaly s průběžným provozem celé lanovky bez přestupování, kdy by v mezistanici na Růžové hoře byly sedačky ručně přesouvány s pomocí výhybek po vzdušných kolejích, nakonec bylo rozhodnuto o trvalém odděleném provozu mimo jiné i pro odlišnost typů sedaček v obou úsecích. Sedačky na horním úseku jsou bez střechy, aby nenabíraly vítr. Dřív se nandávaly a sundávaly plachty, ale dojezdilo se bez nich. Na spodním úseku byly zaměněny za laminátové stříšky. Přesto se samozřejmě pro „manipulační jízdy“ propojení obou úseků využívalo. V mezistanici je navíc výhybkami napojeno depo s osmi kolejemi pro odstavení sedaček a nákladních vozíků.

Zkušeností s provozem lanovek měl v době vzniku lanovky v Československu málokdo, a tak se různé fígle a vylepšení lanovky v následujících letech jen hrnuly. Mimo jiné došlo k přesunu pohonných elektromotorů v mezistanici Růžová hora na betonový základ pod konstrukci, na níž byly původně umístěny. Zejména horní úsek lanovky, ovlivňovaný extrémními klimatickými podmínkami, námrazou a vysokým větrem provázely značné provozní problémy. Na podpěrách se tvořila silná námraza a docházelo k velmi častému vypadávání dopravního lana z kladek. Mezi lety 1962 – 1963 proto Transporta Chrudim provedla úpravu horního úseku, kdy došlo ke snížení některých podpěr, jiné byly přesunuty, případně zcela odstraněny. Počet podpěr tak klesl na 23. Úprava situaci zlepšila, ale neodstranila. Jediným kladem tak budiž to, že vítr sfoukne lano pouze v době, kdy je lanovka mimo provoz, tedy většinou v noci. Například v roce 1968 došlo k pádu dopravního lana mezi podpěrami č.3 – 23. Zpětné nahazování podle pamětníků zabralo 5 dní.

Horní úsek lanovky se také potýkal s větrem. Na vrcholu Sněžky vítr dosahuje až rychlosti 200 km/h a tak lanovka až na Sněžku takřka polovinu roku z bezpečnostních důvodů nejezdila.

Životnost původní lanovky byla plánována na 17 let, bez zásadnější rekonstrukce nakonec vydržela 30 let, do roku 1980, kdy musel být kvůli nesplnění požadavků nové státní normy provoz dočasně zastaven. Následujícího roku byl provoz obnoven, Státní odborný technický dozor Federálního ministerstva dopravy jej ale brzy opět zastavil, neboť nebyla dokončena montáž zabezpečovacího zařízení. Provoz lanovky byl obnoven v roce 1982.

Již od roku 1976 existují různě radikální varianty na její modernizaci, k jejíž podobě se notně vyjadřují zejména státní orgány ochrany přírody, protože horní úsek vede nejpřísněji chráněnou zónou Krkonošského národního parku. Po dlouhých letech jednání tak teprve v posledních letech došlo ke kompromisní shodě na podobě nové lanovky, se čtyřmístnými kabinkami a s přepravní kapacitou, která nesmí překročit kapacitu současné lanovky. A tak se původní lanovka nakonec dožila úctyhodného věku 63 let.

V neděli 13. května 2012 se tak zastavil provoz horního úseku lanovky pro veřejnost, který dělníci již začali likvidovat. Spodní úsek lanovky z Pece na Růžovou horu bude jezdit až do 2. září. V průběhu roku 2012 by měla celá původní lanovka zmizet z úbočí Sněžky a mělo by dojít k vybetonování patek pro nové sloupy spodního úseku. Na horním úseku stavbaři vůbec nebudou smět používat mechanizaci. Staré patky pro sloupy budou muset odstraňovat ručně a ručně se budou muset betonovat nové. Stavba vlastní technologie lanovky, tedy sloupů, motorů a kabin, by měla přijít na řadu v roce 2013. Do provozu by nové zařízení mělo být uvedeno na jaře 2014.

Technologii lanovky dodává italská firma Leitner. Jízda až na vrchol by se díky vyšší rychlosti měla s novou lanovkou zkrátit z nynějších 25 zhruba na 16 minut. Lanovka prý také bude lépe odolávat větru. Nová lanovka povede z větší části stejnou trasou jako ta současná. Na svých místech zůstanou i přestupní stanice na Růžové hoře a výstupní stanice na vrcholu, které projdou pouze rekonstrukcí při zachování současných půdorysů. Jediným zásadním rozdílem bude posunutí dolní stanice k chatě Lesovna přibližně o dvě stě metrů blíž k centru Pece pod Sněžkou. Zachována by měla zůstat i původní dolní stanice lanové dráhy v Peci pod Sněžkou.

Přesto některé části staré lanové dráhy budou plnit svoji funkci i nadále. O náhradní díly včetně sedaček projevily zájem provozovatelé lanové dráhy stejného typu z Bohosudova na Komáří Vížku v severních Čechách. A tak část staré lanovky na Sněžku bude vozit turisty i nadále, jen v jiné lokalitě...