Provoz první trolejbusové tratě byl v Budapešti zahájen 16. prosince 1933. Jednalo se o trať ve čtvrti Obuda, jejíž zánik přinesly
události konce druhé světové války. Znovuzahájení provozu budapešťských trolejbusů bylo načasováno na počest 70. narozenin Josipa
Vissarionoviče Stalina. Proto první provozovaná trolejbusová linka na nové trati, zprovozněná v roce 1949, obdržela číselné označení
70 a další trolejbusové linky na něj navázaly.
Výstavba trolejbusových tratí během 50. a 60. let 20. století dále pokračovala, změna však nastala na konci 60. let, kdy levná nafta
měla odsoudit trolejbusy do zapomnění a bylo rozhodnuto o jejich likvidaci a náhradě autobusy. Jenže brzy začala cena ropy opět stoupat
a ukázalo se, že likvidace trolejbusů není nejlepším rozhodnutím. Proto trolejbusy zůstaly součástí budapešťské hromadné dopravy, přestože
jejich síť je umístěna pouze na levém břehu Dunaje (v Pešti). Do výstavby trolejbusové vozovny Kőbánya, nacházející se v jihovýchodní
části trolejbusové sítě, v roce 1962 trolejbusy využívaly zázemí několika tramvajových vozoven.
Léta byly oporou trolejbusů v Budapešti sovětské vozy známé jako ZiU9 (správné tovární označení je ale ZiU 682UV) a kloubové trolejbusy
Ikarus s výzbrojí GANZ 280.94 zvané též Ikarus 280T. Jejich nástupce se stal částečně nízkopodlažní Ikarus 435.81T (Ikarus 435T).
V ulicích potkáme také jediný krátký trolejbus 411T, na jehož výrobu navázala v roce 2002 dodávka vozů, postavená na skříni Ikarusu 412,
nesoucí označení Ikarus 412.81T. Nové nízkopodlažní trolejbusy Solaris Trollino 12B byly dodávány v letech 2004 – 2007. A konečně vozový
park doplňují ojeté kloubové trolejbusy Gräf & Stift NGE152 z Německa postavené na skříni autobusu MAN.