T1

Kde však byl počátek výroby typu T1? Kde jinde, než v kolébce mnoha vynálezů - v Americe. V roce 1929 se provozovatelé městské dopravy sdružili s výrobci na vývoji takového vozidla, které by svými vlastnostmi úspěšně čelilo narůstající konkurenci individuální dopravy. Vyvíjený typ čtyřnápravového vozidla měl mít všechny ideální parametry: velkou kapacitu při zachování relativního pohodlí cestujících, rychlé odbavování v zastávkách, jednoduché ovládání, rychlé rozjezdy a dokonalé brždění. Navržený typ, který byl podle pracovní komise nazván "vozem PCC" (Presidenťs Conference Comittee Car - vůz výboru předsedů), skutečně takových vlastností dosáhl, zejména díky převratné koncepci elektrické výzbroje. Místo tradičních kontrolérů byl navržen zvláštní přístroj, takzvaný zrychlovač. Pro nabíjení baterie a napájení pomocných obvodů sloužil motorgenerátor. Podvozek byl přes svou jednoduchost velmi účelný a spolehlivý. Rám je sestaven ze dvou dílů tvaru L, kloubově spojených (aby se podvozek přizpůsoboval nerovnostem tratě). První prototypy byly vyrobeny v roce 1934 a záhy následovala sériová výroba. Dobrá pověst vozů PCC se velmi rychle rozšířila i do Československa a protože se na elektrické výzbroji vozu podílela i firma Westinghouse, která měla smlouvu s ČKD o bezplatné výměně licencí, vyžádali si naši odborníci těsně před válkou její dokumentaci. Vinou válečných událostí se technická dokumentace na naše území dostala až v roce 1946. Pro urychlení vývoje bylo později rozhodnuto zakoupit licenci na výrobu podvozků a v Tatře Smíchov a v ČKD se tak začala rodit nová generace motorových vozů typu T - první série vozů byla vyrobena v letech 1951 - 1952. Výroba pokračovala až do roku 1957, kdy byl vyroben poslední 287 kus.

Typ T1 byl koncipován tak, aby mohl jezdit po pražské síti bez úprav kolejových konstrukcí. Měl proto skříň širokou 2,4 m s výrazně zúženými představky. Předpokládal se provoz s dvounápravovým vlečným vozem, proto byla první pětadvacetikusová série vybavena obvodem pro napájení elektromagnetické brzdy vlečného vozu. Provoz s vlečným vozem se však neosvědčil, proto byly další vozy opatřeny zásuvkami pro mnohočlenné řízení, které se však v praxi příliš nevyužívalo. Vozy typu T1 se odlišovaly od předcházejících typů tramvají vyráběných u nás především celokovovou svařovanou skříní s jediným oddílem pro cestující a třemi dveřmi, ovládanými jak řidičem tak průvodčím. Tramvajový jednosměrný motorový vůz T1 měl dva dvounápravové podvozky se všemi hnanými nápravami. Pro bezpečnější provoz sloužily tři druhy brzd, provozní elektrodynamická, zajišťovací čelisťová a nouzová elektromagnetická. Vozy byly dodány s tyčovým sběračem proudu a v roce 1961 byly vozy ev. č. 5091 a 5126 pokusně vybaveny také pantografovým sběračem proudu. V činnosti však byl vždy jen tyčový nebo jen pantografový sběrač. Protože se pantografy osvědčily, nahradily v období let 1964 - 1966 sběrače tyčové. V letech 1973 - 1978 byly na vozech provedeny výřezy pro podvozky, podobně jako u typu T3. V roce 1966 byla u vozů ev. č. 5009 a 5012 - 5025 nahrazena vozová skříň skříní typu T3. Vůz ev. č. 5048 byl upraven na reklamní 4101. Ostatní vozy T1 byly postupně vyřazovány z provozu až do roku 1985, přičemž poslední "téjednička" ev. č. 5115 byla do provozu s cestujícími vypravena vozovnou Střešovice 25. ledna 1983 na tehdejší linku č. 23 v trase Špejchar - Vypich. Do května ještě vyjížděl na ojedinělé manipulační jízdy vůz ev. č. 5103. A tak vozy typu T1 opustily v roce 1983 po třech desítkách let pražské ulice v pravidelném provozu. I když tato věta zase tak pravdivá není, protože v roce 1972 se vůz ev. č. 5092 po dopravní nehodě dočkal výměny své skříně za vozovou skříň typu T3 a pražskými ulicemi projížděl s ev.č. 6092 až do roku 2002. Tehdy byl vyřazen, aby mohl být rekonstruován na vůz typu T3R.P s ev.č. 8342.