Vozovna Letná

Jenže ona ta vozovna vlastně ani skutečnou vozovnou nebyla. Šlo jen o dřevěnou staniční budovu s pokladnou a dvěmi zastřešenými zvýšenými nástupišti, oddělenými od kolejí řetězy. Umístěna byla asi 35 metrů západně od dosud existující restaurace v Letenských sadech a asi 20 metrů severně od horní stanice letenské lanovky. Nedaleko od této čekárny se nacházela menší budova strojovny, jejíž část sloužila také jako sklad. V místě strojovny byla v původním projektu navržena samostatná vozovna s jednou průjezdnou a jednou kusou kolejí, krytá čekárna později sloužící k odstavování vozů se v původním projektu nevyskytovala. Elektrický proud pro letenskou dráhu vyráběla k tomuto účelu zřízená elektrická stanice, umístěná ve strojovně. Lokomobila o výkonu 16 k poháněla "primární dynamoelektrický stroj" dodávající do troleje napětí 120 - 150 V. Před zahájením provozní sezóny roku 1900 požádal František Křižík pražskou obec, aby mohl letenskou dráhu napájet z pražské elektrovodní sítě. Rok 1900 byl navíc posledním rokem provozu, který byl již natolik omezen, že dráha byla v provozu jen od 17. června do 15. srpna. Přesto Křižík nehodlal svou dráhu likvidovat okamžitě, protože čekárny na konečných zastávkách označil tabulkami Jízda zastavena aby byla veřejnost "poučena o prozatimním zastavení vozby". Když se Františku Křižíkovi nezdařily ani další pokusy na propojení jeho dráhy se sítí Elektrických drah, rozhodl se pro definitivní likvidaci dráhy, která byla fyzicky provedena v letech 1903 - 1904. Budova samotné vozovny-čekárny byla zbořena patrně v roce 1904.