Pohlednice Pražských tramvají...
...od Zapomenutých mostů

V listopadu roku 1938 rozhodla československá vláda o výstavbě dálnic na našem území a po půl roce - 2. května 1939 - byla zahájena výstavba první dálnice. Pod označením "dálnice Západ-východ" měla vést napříč tehdejší republikou z Čech přes Moravu a Slovensko na Podkarpatskou Rus (dnes součást Ukrajiny). Tempo výstavby zpomaluje nedostatek pracovních sil i vypuknutí 2. světové války v září 1939. Práce na výstavbě dálnice je tak všemožně omezována, až je v roce 1942 zastavena úplně. V té době zůstává v české krajině rozestavěných 73 km protektorátní dálnice, z toho 53 km mezi Prahou a Humpolcem a 18 km v pohoří Chřiby u Bučovic. Součástí těchto kilometrů je 55 mostních objektů!

Po osvobození republiky v roce 1945 výstavba dálnice pokračuje, státní převrat v roce 1948 však stojí za druhým přerušením její výstavby, jen "setrvačností" se ještě dokončují až do roku 1950 rozpracované stavby. Celé, desítky kilometrů dlouhé staveniště bylo znovu vyklizeno a ponecháno osudu. Spolu s desítkami dálničních mostů, nadjezdů, náspů a zářezů, začínají průseky zarůstat lesem.

Stále narůstající automobilová doprava stojí za rozhodnutím vlády z roku 1963 o obnovení výstavby dálnic v Československu. Zpočátku se sice počítalo s tím, že se pouze dostaví to, co bylo po válce ponecháno svému osudu. Jenže přerušení výstavby způsobilo, že dálnice zpustla a zarostla vysokým lesem. Navíc se výrazně změnily požadované technické parametry. Moderní dálnice už měla být nejen širší, ale i s mírnějšími sklony, oblouky a stoupáním. Pro splnění požadavků by bylo možná vhodnější postavit dálnici úplně novou v jiné trase, ale zase byla hloupost nevyužít to, co bylo téměř dokončeno. Proto bylo rozhodnuto co nejvíce využít rozestavěných staveb.

Řada původních mostů byla nahrazena novými, avšak tak nekvalitními, že se již po deseti letech provozu dálnice začaly rozpadat. Bohužel, jak později vyšlo najevo, mnoho původních mostních staveb bylo odstraněno zcela zbytečně, jen aby se práce projektantů zjednodušila. To co se nehodilo, bylo prostě vyhozeno do povětří anebo znovu ponecháno osudu. Tentokrát ovšem navždy.

Stejný osud postihl i mosty přes Sedlický potok u Borovska a Sedmpanský potok u Hulic. Stavba mostu přes Sedlický potok byla zahájena v červenci 1939, most byl stavebně dokončen na konci roku 1950 a v prosinci 1952 dokonce zkolaudován! Úsměvné, když si uvědomíme, že výstavba dálnic byla v roce 1950 zastavena, s mostem se pro dálnici nepočítalo a sám o sobě ani nemohl být použít. Okolní terén mostu totiž nebyl upraven, takže jižní konec mostu tak zůstal trčet několik metrů nad terénem kvůli chybějícímu náspu, od severu pro změnu nebyl dokončen zářez v terénu. Naděje na jeho využití přišla v šedesátých letech, když vláda rozhodla o dostavbě dálnice. Ve stejném období se řeší i otázka zásobování Prahy pitnou vodou s pomocí výstavby gigantické vodní nádrže Švihov na řece Želivce. Přehradní hráz byla vyprojektována tak vysoká, že vzdutí vodní hladiny nového jezera mělo zaplavit i řadu okolních údolí. A právě dvě takto postižená údolí překračovala dálnice po dvou železobetonových mostech. Z počátku byly snahy o to, aby bylo možné již tyto dva dokončené mosty použít. Uvažovalo se například o snížení přehradní hráze, aby hladina nesahala tak vysoko, ale každý metr hráze zmenšoval objem nádrže o miliony kubíků pitné vody pro žíznící Pražany. Začaly se tedy zkoumat různé metody izolování mostní konstrukce, která nebyla na stojatou vodu stavěna. Dokonce byl způsob ochrany mostů (jakýmsi obložením železobetonu) nalezen. Ale stavební úpravy by byly tak nákladné, že by se prostě nevyplatily. Ke všemu by dálnice vedla tak blízko hladiny a blízko středu jezera, že by si to vyžádalo další nákladná opatření na ochranu pitné vody. Proto vláda přistoupila k řešení, aby tato údolí dálnice obešla. Stará rozestavěná část dálnice mezi Hulicemi a Bernarticemi byla definitivně ponechána osudu a obrovské oblouky Borovského dálničního mostu pomalu pohltila hluboká voda. Nad hladinou zůstala víceméně jen mostovka.

Původní dálniční most přes Sedmpanský potok u Hulic byl stavěn v letech 1939-1942 a po válce dokončován v letech 1945-50. Most byl sice dokončen, ale potkal ho úplně stejný osud jako sousední velký most přes Sedlický potok u Borovska. Samotný most přes Sedmpanský potok by zatopením tolik postižen nebyl. Voda by i při vysoké hladině jezera sahala asi do třetiny pilířů, které by se daly technickým opatřením proti vodě ochránit. Při nízké hladině by voda dokonce k pilířům ani nedosahovala. Jenže osud sousedního mostu se podepsal i na něm. Protože investor raději sáhnul k prostému řešení tato místa obejít obloukem.

V roce 1976 byla přehrada dokončena a o rok později zprovozněna i dálnice D1 okolo Borovska. Polozatopené mosty zůstaly definitivně stranou, jen několik stovek metrů od trasy nové dálnice. Nikdy zcela nedokončené a nikdy nespojující oba břehy.....