Jen deset měsíců stála na malé říčce v Jizerských horách, zvané Bílá Desná, přehrada, která nadlouho změnila životy tisíců lidí v horském kraji. Měla chránit podhorská městečka
a vesnice před častými záplavami, přitom způsobila jednu z největších tragédií té doby, život vzala 62 lidem, zcela zničila na 33 domů a továren, 69 jich těžce poškodila. Bez střechy nad
hlavou zůstalo před přicházející zimou 307 a bez obživy přes tisíc osob...
Základní fakta o přehradě
Zahájení stavby: 17.10.1912
Kolaudace: 18.11.1915
Protržení: 18.9.1916
Délka hráze v koruně: 172,8 m
Šířka hráze v koruně: 5,2 m
Šířka hráze v základu: 54 m
Objem nádrže: 400 000 m3
Objem vody při protržení: 260 000 m3
|
Pro potřeby regulace odtoku vody byla zbudována 45 m dlouhá výpustná štola, ve které je uloženo potrubí o průměru 80 cm se
šoupaty, ovládanými na návodní straně ze šoupátkové šachty a na vzdušní straně ze šoupátkové komory. Na pravé straně hráze byl vybudován přeliv s kaskádou pro odvod vody
do koryta pod hrází, na levé straně vtok do spojovací štoly, kudy byla přebytečná voda odváděna do přehrady Souš. Napouštění přehrady začíná 18. listopadu 1915 po jejím
zkolaudování.
V odpoledních hodinách 18. září 1916 začíná z přehrady vytékat drobný pramínek vody. Hrázný ihned volá správce stavby ing. Gebauera, který nařizuje otevřít naplno oba uzávěry
a vydává se k přehradě. Proud vody je již však tak silný, že dělníci snažící se o otevření uzávěru musejí před vodou utéct, a zanechávají uzávěr pouze ze tří čtvrtin otevřený.
Do obce Desná pod nádrží přichází varování, že se přehrada protrhla. Propadá se dlažba na návodní straně hráze a později se široký úsek hráze řítí do rozběsněných vod. Na svém
místě zatím zůstává jen šoupátková věž a úzká koruna hráze, tvořící chvíli jakýsi most nad živlem valícím se ven stále se zvětšující trhlinou. I ten se však vzápětí propadá
do toku vody. Když na hráz dorazí správce stavby ing. Gebauer, spatří již prázdnou nádrž... Poté co se o protržení přehrady dozvídá ing. Podhajský, který vedl kolaudaci, spáchá
služební zbraní sebevraždu. Tehdejší doba hledala viníky v projektantech, stavitelích, obsluze. Soudce po vleklých procesech nakonec všechny obžalované zprostil viny a desetiletí
tak visela ve vzduchu otázka, kdo mohl za tuto tragédii. Zjistilo se, že materiál hráze byl hutněn a dusán po příliš vysokých vrstvách a návodní hráz nebyla opatřena, ačkoliv to
projekt nařizoval, jílovým těsněním bránícím průsaku. Za hlavní příčinu katastrofy se pokládala chyba projektanta, který usadil výpustnou štolu na betonové rošty. Když si pak hráz
během roku sesedla až o dvacet centimetrů, o napříč položenou, napevno zakotvenou štolu se prakticky rozřízla....
Protržená přehrada byla v roce 1996 Ministerstvem kultury ČR vyhlášena národní kulturní památkou. Nad průrvou v hrázi byla zřízena dřevěná vyhlídka a zbylé objekty opatřena informačními tabulkami.
U příležitosti 80. výročí protržení hráze provedli specialisté Stavební geologie - Geotechnika, a. s., a Terratec, s. r. o. pomocí nejmodernějších technologií průzkum, který měl potvrdit či vyvrátit staré
závěry vysvětlující příčiny katastrofy. Hlavním problémem přehrady na Bílé Desné byla příliš velká mocnost stlačitelného a propustného podloží pod základy tělesa hráze (mezi základy a pevným skalnatým
podkladem minimálně 25 metrů). Zatímco vlastní těleso hráze se sesedlo jen o nějakých 40 - 80 mm, což je v mezích normy, stlačitelné náplavy v podloží dovolily hrázi klesnout až o dalších 250 mm!
Je tedy jasné, že i sebelépe postavená hráz, neměla na tomto podloží šanci na nějakou delší životnost. Zdá se tedy, že katastrofa byla nevyhnutelná již od okamžiku vybrání
místa pro stavbu přehrady.
Dnes by člověk neznalý souvislostí a neumějící číst informační tabule ani netušil, že vzrostlý les na tomto klidném, ale stále ponurém místě, stojí v místě přehradní hráze a dna. Nad celým místem
varovně stojí opuštěná šoupátková věž, dveřním otvorem na vrcholu, ke kterému původně vedla lávka z koruny hráze již nikdy hrázný neprojde. Šoupětem skrytým v komoře na vzdušné straně koruny hráze již nikdy nikdo neotočí,
přestože by stačila olejnička a dalo by se rozhýbat. Ale vlastně proč? Přepadem na pravé straně hráze voda nepoteče ani náhodou... Řeka si jen brumlá o kus dál mezi stromy a o nějaké naše technické dílo se
dobré století nezajímá. A až bude chtít, tak zase udeří...