Krásná a rozsáhlá zřícenina spišského hradu nebývala vždycky obsazená turisty, jako je tomu nyní. Mezi rozpadající
se zdi lidé nechodili a hrad osamoceně pustl... Osamoceně?
Je to asi dvě stě let, co podle pověsti ve zřícenině bydlel starý, moudrý muž - spišský ovčák.
Na jaře, když ze svahů nad Spišským Podhradím stekly průzračné praménky jasných vod, posháněl
ovčák v okolních dědinách ovce a pak je popásal až do zimy pod zříceninami spišského hradu. Znal každé
zákoutí rozsáhlých zřícenin i všechny tajemství podzemních sklepení. Bydlel v klenuté hradní síňce,
která byla tenkrát ještě tak zachovalá, že měla i krb, na němž si mohl vařit svá prostá jídla.
Mimo své ovce měl dva nerozlučné druhy; bílého ovčáckého psa a ochočeného krkavce, kterého kdysi
sebral jako bezmocné mládě vypadlé z hnízda.
Lidé z dalekého okolí znali moudrost starého ovčáka a chodili k němu pro radu i pomoc, protože
dovedl i léčit lidské nemoci. Jeho síňka byla stále plná vonícího koření, které sbíral na loukách
okolo Spišského hradu od jara do zimy a jímž dovedl mírnit všechny nemoci.
Když přišly sychravé dny pozdního podzimu, sehnal starý ovčák svěřené ovečky gazdům do vesnic,
nakoupil zásoby a vrátil se zpět do zřícenin spišského hradu, které neopouštěl ani v zimě.
Jednoho roku, bylo to několik dní před Vánočními svátky, starý ovčák zapálil zvečera smolnou louč
a vydal se do jednoho z mnoha hradních sklepení. Na podzim v něm objevil zrezivělou železnou truhlici
a nyní šel vypátrat, co ukrývá. Když s námahou konečně nadzvedl skřípající víko, spatřil množství
starých knih vázaných ve vepřové kůži. Vzal největší z nich a přenesl ji do svého příbytku.
Přiložil do krbu vyschlá polena a v jejich záři začal knihou listovat. Byla plná podivných kreseb
a psána neznámou řečí. Starý ovčák se snažil tajemství knihy rozluštit a proto chvíli nahlas četl
ona podivná a jemu neznámá slova, když náhle zpozoroval, že jeho zvířecí přátele jeví nezvyklý neklid.
Pes táhle zavyl a krkavec odpověděl příšerným zakrákáním.
Ale v tom se již ozvaly před vchodem do ovčákova obydlí pádné kroky. Někdo zabušil na železem pobité dveře.
Ovčák odstrčil závoru a v jasu plápolajících polen z krbu spatřil postavu mladého myslivce. Jeho tvář mu
byla neznámá, ač znal všechny lidi z okolí.
Cizinec pozdravil a již při tónu jeho hlavu pes okamžitě naježil srst a odplížil se do kouta, krkavec již
podruhé mocně zakrákal. Starý ovčák poznal, že nedělal dobře, když četl nahlas ze staré knihy. Jejími
čaromocnými slovy přivolal do svého příbytku čerta. Myslivec usedl za stůl a řekl bez okolků:
"Tak se připrav! Až krkavec zakráká potřetí, půjdeme!"
Ale ovčákovi se nechtělo s čertem odejít a jeho moudrou hlavou prolétla chytrá myšlenka. Požádal svého hosta,
aby mu prokázal čest a vypil u něho konvici dobrého vína a zahrál si s ním karty. Pak že spolu odejdou, kam je
pánovi libo.
Myslivec svolil, chytrý stařec vzal ze skoby objemnou cínovou konvici a odběhl. Spletí tajemných chodeb
spěchal do sklepení, kde bylo uloženo dvě stě let staré víno, husté jako medovina. Ovčák jím naplnil konvici,
přidal ještě jakési vonné koření a pospíchal hosta uctít.
A tak popíjeli a hráli karty. Ovčák mlask jazykem a krkavec mu usedl na rameno. Za chvíli myslivec prohrál.
Krkavec pozvedl křídla a již otvíral zobák, aby zakrákal, když mu chytrý ovčák pustil pod zobák kouř ze své
dýmky a krkavec zobák rychle sklapl.
Myslivci víno chutnalo, hostitel musel již potřetí naplnit konvici a potřetí mocným zabafáním z dýmky zavřít
zobák svého krkavce. Když dopili třetí konvici, myslivec spadl náhle pod stůl, omámen silným vínem.
Chytrý ovčák nemeškal, svázal pekelného hosta pevně konopným provazem, zvedl jej, přehodil přes
svá široká záda a odnesl do vsi na faru.
Časně ráno svolal kostelník všechny obyvatele a vynesl na dvůr fary svázaného myslivce. Farář
nabral do konvice svěcenou vodu a pekelného hosta důkladně poléval. Čert řval, kroutil se a svíjel
tak mocně, že nakonec zůstaly v provazech jen jeho myslivecké šaty.
Tak se starý ovčák zbavil svou modrostí i zlého ducha. Knihu navečer odnesl zpátky do truhlice
a truhlici samotnou přenesl na úplný konec spletitých a tajemných chodeb.
Starý ovčák je již dávno po smrti a na Spišském hradě se střídají stovky návštěvníků, truhlice
však ve sklepeních stále čeká na to, až již někdo otevře a svou nevědomostí vypustí čerta opět do světa…