Označovače a jejich použití
1974 - 1996

Zavedení nového odbavovacího systému v roce 1974 znamenalo nejen konec činnosti průvodčích, ale také vznik zcela nového přístroje - označovače na jízdenky. V období od roku 1974 do roku 1996 se v Praze postupně vyskytovaly dva druhy označovačů, kterým se dále budeme podrobněji věnovat. Kromě označovačů se objevily i prodejní automaty na jízdenky, umožňující cestujícím rychlé zakoupení jízdenek. Představíme si tedy i jízdenkový automat typický pro dané období.

1974 - 1996: Mechanický označovač

Mechanické označovače jízdenek byly v roce 1974 dodány do Prahy z Maďarska a používaly se pouze v povrchové dopravě, a to až do konce června 1996. K označení jízdenky byla zapotřebí aktivní součinnost cestujícího. Ten musel zasunout jízdenku do strojku a následně uchopit vrchní plastový kryt spojený s otočnou kolébkou uvnitř strojku a přitáhnout jej až na doraz k sobě, což znamenalo překonání síly pružiny uvnitř strojku. V tomto okamžiku byla jízdenka proděrována, avšak v této poloze ji nebylo možné ze strojku vyjmout. Cestující musel nyní strojek pustit a kolébka se vrátila díky pružině sama zpět do základní polohy, ve které mohl cestující vyjmout označenou jízdenku. Popsaný stav je ideálním stavem, v praxi se občas stávalo, že musel cestující vykonat i zpětný pohyb kolébky, aby mohl jízdenku vyjmout.

Použití mechanických strojků přinášelo z dnešního pohledu nezvyklé povinnosti i pro personál. Řidiči fasovali při nástupu na směnu několik plastových tabulek s vyznačením děrování, které museli nastavit na označovacích strojcích a během výkonu služby i několikrát měnit. Strojky byly proto zamykány pouze na čtyřhrannou kličku, kterou měl každý řidič. Po odemknutí strojku se jeho kryt odklopil na pantech směrem dolů a řidič měl dobrý přístup k děrovacímu mechanismu. Stačilo odklopit zajišťovací klapku a již bylo možné manipulovat s děrovacími kolíky a nastavit dle vzoru na plastové tabulce jiný číselný kód děrovaný na jízdenky.

Všechny strojky nebyly zcela identické. Vyskytovaly se v zásadě dvě modifikace strojku. Funkce byla zcela shodná, mírně odlišný byl princip zajištění děrovacích kolíků proti vypadnutí a dále byla na první pohled zřejmá odlišnost vnějšího vzhledu - některé (zřejmě starší) strojky měly okrasný kryt okolo zámku ve spodní části čelní strany. Umístění strojků ve vozidle bylo v Praze vždy pomocí úchytů na tyčích, v jiných městech bývaly strojky umisťovány v tramvajích i přímo na meziokenní sloupky vozidel. Pro snazší pochopení výše popisované konstrukce a funkce strojku je níže přiloženo schéma jeho uspořádání a obrázková dokumentace postupu označení jízdenky.

Systém MOC přinesl ve své době jistě značný pokrok v odbavování cestujících. Dnešní generaci elektroniky a počítačů sice může připadat těžkopádný, tvoří však významnou kapitolu historie městské dopravy v našich městech a přinesl specifickou podobu jedné generace jízdenek v celém Československu. O úspěchu tohoto systému svědčí i fakt, že se na počátku 80. let vážně uvažovalo i o zavedení mechanických strojků v metru namísto turniketů. Označovací strojky systému MOC (Mechanické odbavování cestujících) sice již pražské MHD patří minulosti, ale můžeme se s nimi přesto v Praze nadále setkat. V roce 2016 ještě společně s jízdenkovými automaty Merona slouží mechanické označovače na lanové dráze v pražské Zoologické zahradě. Mimo Prahu dosud funguje odbavovaní systém MOC se zcela shodnými strojky v Hradci Králové, Plzni a Strakonicích. V zahraničí se s obdobnými strojky můžeme setkat například v některých maďarských a rumunských městech.

1985 - 1996: Elektronické označovače Merona

Od roku 1974 probíhalo odbavení v metru přímo vhozením korunové mince do turniketu. V metru tedy cestující nepoužívali žádné jízdenky a v přepravním prostoru již nebylo možné provádět kontrolu. V roce 1983 bylo navrženo použité převratné novinky - elektronických označovacích strojků značky Merona německé výroby, konkrétně šlo o typ Merona MC 600. Označovací strojky byly instalovány během roku 1985 a dne 29. září 1985 uvedeny do provozu. Jednalo se ve své době doslova o převratné zařízení a cinkání strojků se stalo brzy typickým zvukem vstupů do metra. Z důvodu velkých změn odbavovacího systému se tyto strojky udržely v provozu pouhých 11 let. Téměř shodné strojky od stejného výrobce dodnes používá několik tramvajových provozů v Německu.

Označovací strojky Merona MC 600 tiskly na jízdenky mnoho informací. Na výřezu z označené jízdenky si vysvětlíme, co vlastně strojek na jízdenku tiskl:

Popis údajů tištěných strojkem Merona MC 600 - jednotlivé položky zleva doprava:

Čtyřmístné evidenční číslo strojku (unikátní pro každý strojek) - zde č. 0024

Logo metra

Dvoumístné číslo stanice - zde č. 69 - jedná se o stanici Českomoravská na trase B

mezera

Číslo vestibulu případně vstupu - zde č. 1 (unikátní číslo pro každý vstup do placeného prostoru)

Číslo strojku na odbavovací čáře - zde č. 3 (čísla byla obvykle vzestupně od dozorčího, někdy se však strojky vyměňovaly bez přenastavení tohoto čísla)

mezera

Koncové dvojčíslí roku označení - zde č. 91 - jízdenka byla označena v roce 1991

Koncové dvojčíslí dne označení - zde č. 11 - jízdenka byla jedenáctý den v měsíci

Měsíc označení - tisk římskou číslicí otočenou o 90 stupňů - zde XI, tedy listopad

Dvojčíslí hodiny označení - zde 19

Dvojčíslí minuty označení - zde 15. Strojky tiskly čas pouze zaokrouhlený na celých 5 minut

Popsaná jízdenka byla tedy označena dne 11.11.1991 v cca 19:15 hodin ve stanici Českomoravská

1978 - 1996: Automaty na jízdenky Merona

Firma Merona nedodala do Prahy jen označovače, ale i jízdenkové automaty typu Merona 2000. Je tedy na místě se o nich také zmínit. Byly dodávány postupně od roku 1978 a jejich počet výrazně narůstal zejména díky použití ve stanicích metra. Jízdenky z Meron byly typické až do poloviny roku 1996, kdy byly tyto automaty v souvislosti se změnou formátu jízdenek zrušeny a nahrazeny novými od firmy Mikroelektronika. Dodnes jsou tyto automaty v provozu u lanové dráhy v pražské Zoologické zahradě a dále se s podobnými automaty můžeme setkat v některých městech ČR, například v Plzni, kde však byly jejich funkce dodatečně upraveny. Na automatech Merona v Praze byl pouze jediný ovládací prvek s názvem "Korekční tlačítko". Při nákupu jízdenky musel občan toužící po tom býti cestujícím nejdříve zkontrolovat, zda svítí zelené světlo. Pokud svítilo, automat byl v provozu a bylo možno vhazovat mince. Pokud se některé mince automatu "nelíbily", propadaly dolů do výdejního otvoru na jízdenky. Automaty byly často odřené od toho, jak občané zkoušeli obrousit mince odmítané automatem. Jakmile byl v automatu vhozen obnos dělitelný cenou jízdenky, automat začal ihned tisknout příslušný počet jízdenek. K zahájení tisku byl vždy nutný přesný obnos, automat jinak jízdenky nevydal. Pokud si občan během nákupu svůj úmysl rozmyslel, mohl nákup zrušit stisknutím korekčního tlačítka. Automat v tomto případě většinou vydal již vhozené mince zpět.

Na fotografiích níže je zdokumentován automat č. 243, který je součástí výstavní expozice Muzea MHD ve Střešovicích a je dosud udržován v provozuschopném stavu, což bylo vyzkoušeno zkušebním nákupem jízdenky v lednu 2011.

Od roku 1987 byly instalovány kromě žlutých automatů typu Merona 2000 také upravené automaty Merona 2000D v červené barvě. Tyto automaty vydávaly od 1. května 1987 jednodenní jízdenky v ceně 8,- Kčs. Na jízdenku automat natiskl datum a čas (s přesností na 5 minut) a jízdenka platila 24 hodin od tohoto času v metru, tramvajích, autobusech a na lanové dráze na Petřín.