Někdejší Československo neustále něco stěhovalo, tu kostel v Mostě, který překážel těžbě uhlí,
tu most, který měla zatopit vodní nádrž... Ale pěkně popořádku. Nejprve mezi lety 1847-1848 postavil
stavitel Vojtěch Lanna podle projektu ing. Gassnera a B. Schnircha přes Vltavu v Podolsku řetězový
most. Od konce třicátých let 20. století se již nad ním tyčil nový, železobetonový, který převzal
hlavní dopravní zátěž. Přesto řetězový most sloužil až do roku 1960, kdy jeho existence začala
být ohrožena napouštěním přehrady Orlík. Most byl již v té době vyhlášen výjimečnou
kulturní památkou, tudíž byl pečlivě rozebrán, zdokumentován, a uložen do skladu, než se
najde vhodné místo pro jeho nové sestavení.
To se nakonec našlo u obce Stádlec, kde silnice Stádlec - Dobřejice přecházela řeku Lužnici
brodem. Po převozu rozebraného mostu na staveniště ve Stádleci došlo k očištění a konzervaci kovových
dílů, přičemž bylo zjištěno že mnohé železné části jsou poškozeny nebo scházejí, pouze články řetězu
byly v plném počtu. Označení kamenných kvádrů číslicemi napsanými barvou bylo v některých případech
velmi špatně čitelné, či takřka neznatelné. Došlo sice k obnovení, ovšem docházelo k omylům, zvláště
u čísel římských, což při opětném sestavování způsobilo dost potíží.
Údolí Lužnice, do nějž byl most nově situován, má jiný charakter než údolí Vltavy u Podolska, kde
stál původně. Je užší a sevřenější, takže výstavba mostu kolmo přes řeku nepřicházela v úvahu, neboť
by vyžadovala zásadní zemní práce na obou březích. Řetězový most byl tedy
umístěn šikmo tak, aby navázání na silnici bylo na obou březích co nejjednodušší.
Důležitou otázkou bylo, jak vysoko nad vodní hladinou most vystavět, protože nikde
neexistovaly záznamy o výšce stoleté vody. Otázka tedy byla řešena s místními starousedlíky, jak se to
zdařilo vypovídá pamětní tabulka zobrazující výšku Lužnice během povodně v roce 2002.
Znovuvybudování mostu stálo 11 837 000 Kčs, stavba byla ukončena 25. května 1975 slavnostním vložením
pamětního kamene do pravobřežního pylonu.