To si takhle šlapete krásnou šumavskou přírodou na kole a sníte. Při jízdě po silnici z Hamrů na Špičácké sedlo
zastavíte u nějakého zábradlí nad příkopem, koukáte do kopce a říkáte si, copak tudy asi teče za potůček. A ono nic.
V zarůstajícím korytu je sucho. Otočíte se na druhou stranu a zpoza křoví vykuje jakýsi elegantní tovární komín
vyzděný ze žlutých cihel s krásnou červenou mozaikou… Před ním stojí rozpadající se budovy a vám se honí hlavou
myšlenky o tom, co se zde asi vyrábělo a proč továrna v tomhle šumavském údolíčku asi zanikla...
Naštěstí je poblíž informační tabule a tak se člověk dozvídá, že továrnu založil v roce 1882 Julius Otto Petzoldt
jako brusírnu dřeva. Množství hustých lesů v okolí a možnost využití toku řeky Úhlavy byly základním jměním nové
firmy. Tři dlouhé kanály přiváděly vodu do tří turbín, které vyráběly elektřinu pro celý podnik a okolí. V roce 1905
byla továrna rozšířena o kotelnu s oním vysokým továrním komínem, který areálu přirozeně dominuje. Informace na tabuli
jsou stručné, a továrna příliš k prohlídce neláká. „Ještě nám tak akorát něco spadne na hlavu“, proběhne mozkem. V rohu
informační tabule se však skrývá vymoženost dnešní doby, Qr kód, který by měl o geniu loci místa říci více. Signál je
však slabý a tak si rozsáhlejší informace o místu necháváte až na hotel…
Tam se dozvíte, že v letech 1912 a 1913 byly rozšířeny provozní budovy přistavěním skladu na zařízení pro výrobu kyslíku,
dílny u kotelny, rozšíření se dočkala také čistírna dřeva a komory na dřevovinu. Rovněž byl instalován nový parní stroj.
Taková běžná historie jedné šumavské továrny, s níž následně zamávalo obsazení Československa Němci, a ani poválečný osud
se s ní příliš nepáral. Jenže náhle Váš zrak upoutá následující věta: „Pro zlepšení dopravy byla po roce 1919 vystavěna
lanová dráha na nádraží Hamry – Hojsova Stráž, která byla obdobné konstrukce jako např. lanovka na Petřín a z které se
dodnes zachovalo celé těleso s pražci a částí kovového vybavení.“ Ihned pro Vás celý objekt získává jiný nádech a je jasné,
že druhý den se na místo musíte chtě nechtě vrátit...
A ten druhý den, když již máte oči otevřené, zjistíte, že onen vyschlý potok není potokem, ale terénním zářezem tělesa
pozemní lanové dráhy, a zábradlí u příkopu nestojí nad příkopem, ale naopak celá silnice je nad tunelem spodní stanice
lanové dráhy...
Provoz lanové dráhy skončil údajně na počátku let šedesátých a v areálu továrny, která po zániku papírny, sloužila až do
konce roku 1975 jako pila, nalezneme zbytky úzkorozchodné drážky, s jejím pomocí se dopravovala kulatina ke dvěma katrům.
Spodní stanice lanové dráhy se nacházela v tunýlku pod již zmíněnou silnicí, podle zbytků v terénu měla dráha buď normální
rozchod 1435 mm, nebo úzký a v tom případě mohla být i tříkolejnicová, podle zbytků záchytných šroubů v pražcích. Délka
tratě byla asi 400 metrů a v polovině byla výhybna. Zbytky tělesa jsou patrné v celé délce v podobě zachovaných dřevěných
pražců, vedoucích nejen na náspu, vyskládaném v lesním terénu z kamenů a využívajících i ležících balvanů, ale také na
vysokém, zděném náspu v závěru lanovky u železničního nádraží, kde dráha nadcházela lesní cestu po můstku. Po horní stanici
u nákladové koleje nádraží není v terénu památky.
www.prazsketramvaje.cz | www.prazsketramvaje.com | www.prazsketramvaje.eu | www.prazsketramvaje.info