Když se v Liberci blížil konec provozu posledních dvou vozů T2R na světě, podařil se pražskému Dopravnímu podniku poměrně husarský kousek. Co takhle po padesáti letech zkusit do Prahy "dodat" sériové vozy, které - i přes objednávku - nakonec do Prahy nikdy nedorazily. Myšlenka na odkup jednoho vozu a nahrazení "tuctového" vozu T3SUCS na retrolince 23 právě vozem T2 nabírala na síle. Nakonec se ukázalo, že k dispozici budou skříně obou libereckých vozů, čehož pražský Dopravní podnik využil a poté co představenstvo DPP odsouhlasilo odkup obou skříní, začaly se objevovat nápady, jak by vozy měly vypadat, protože neexistuje pražské historické období běžného provozu sériových vozů T2. Padaly návrhy na věrné vzhledové repliky vozů #6001 a #6002 z roku 1955 i na zachování posledního libereckého vzhledu.

Nakonec se rozhodujícími pro jejich podobu ukázalo několik faktorů. Díky tomu, že vozy budou zařazeny do běžného provozu, je nutné zachovat uzavření stanoviště řidiče. Většina dílů vozů musí být unifikována a zaměnitelná s provozovanými vozy řady T3. Do vozů zároveň musí být umístěny některé stávající technologie, původně nepoužívané (tachograf, odbavovací a informační systém).

Oprava skříní probíhala do značné hloubky a rozsahu, jelikož koroze ze severočeského podhorského prostředí byla neúprosná a nekompromisní. Téměř všechny odnímatelné části musely být vyrobeny znovu. U některých částí (schody, topnicové kanály) byl zvolen nerezový plech. Byly obnoveny regulovatelné rozvody ohřátého vzduchu od zrychlovače a navíc byly do nich doplněny topnice jako u vozů T3SUCS. U obou skříní byly obnoveny vaznicové průduchy. Výsledná podoba vozidel určených do běžného intenzívního provozu je tak sice velkým kompromisem avšak vzhledově téměř dokonalá. Oprava včetně její přípravy a získání všech potřebných dílů proběhla během pouhých 10 měsíců. Je důležité zdůraznit, že nebylo možné zachovat přesné historické provedení, ale k tomuto účelu slouží zcela jiná skupina vozidel.

T2 #6003

Vůz #6003 je vzhledově uveden do stavu po I. generální opravě (GO), s tím, že v interiéru je použita napodobenina trhaného laku a dřevěného obložení okenních sloupků v kombinaci s uspořádáním sedadel 1+1 po zavedení mechanizovaného odbavování cestujících (MOC). S ohledem na vandalismus je vše imitováno polepem na běžně používaných materiálů. Stanoviště řidiče je vizuálně upraveno do původního stavu včetně panelu a řadiče, ale pod „pokličkou“ je vše zapojeno dle vozů T3. Z vnějšku byla vozu navrácena podoba vozů, jak byly zpracovány v DP Ostrava.

T2 #6004

Vůz #6004 je vzhledově uveden do stavu po II. generální opravě (GO), s tím, že v interiéru zůstalo původní žárovkové osvětlení. Stanoviště řidiče je vybaveno ovládacími prvky z vozů T3. Z vnějšku proběhla úprava plent a zvětšení rozteče reflektorů na brněnské provedení.

Aby nedošlo ke zranění cestujících vlivem úderu hlavy do kastlíku zadní orientace, bylo podmínkou provozu vozů zachování trojlavice na zadní plošině vozu. Z tohoto důvodu je vyhrazený prostor pro kočárky zřízen proti středním dveřím. Mezi bezpečnostní ústupky patří např. provedení sypačů u vozu #6003 dle vzoru T3 s vyhřívaným zásobníkem pod prvními sedáky cestujících a ponechání velkých zpětných zrcátek. Pro potřebný komfort řidičů byly ponechány u obou vozů současné typy kaloriferů, což zejména u vozu #6003 vyvolalo zásadní konstrukční problém, neboť kalorifer je v zástavbové kolizi s řadičem pod podlahou vozu a teplovzdušné rozvody se nevejdou pod páčkový pult. V kabinách byly zároveň ponechány současné sedačky řidiče.