K2

Brněnský vůz K2 ev.č.1060 ve smyčce Ústřední hřbitov

Brněnské vozy K2 ev.č.1024 a 1038 ve smyčce Královo Pole

První z řady článkových tramvajových vozidel vyrobila ČKD Tatra v roce 1964, kdy uvedla do provozu prototypy tramvají K1, které obdržely ev. č. 7000 a 7001. Během přípravných prací, v nichž se několikrát měnila koncepce, bylo rozhodnuto - s ohledem na hmotnost vozu - postavit prototypy s elektropneumatickou výzbrojí. Elektrodynamická brzda byla kombinována s pneumatickou kotoučovou brzdou, působící na dvou nápravách středního podvozku, čelisťové brzdy na trakčních motorech byly rovněž ovládány pneumatickými válci. Stlačený vzduch sloužil i k ovládání dveří. Do zkušebního provozu s cestujícími byly zařazeny v prosinci 1965, ale jejich provoz nebyl příliš častý s ohledem na opakovaný výskyt poruch. A tak uběhl jen velmi krátký čas, a do zkušebního provozu byly zařazeny dva prototypy vozu K2, opět pod stejnými čísly jako K1

Ostravská podoba modernizace vozu K2 ev.č.805

Brněnská podoba modernizace vozu K2 na typ K2R ev.č.1039

Mechanicky se jednalo o stejný vůz jako K1, ale měl již celoelektrickou výzbroj. Vozidlo bylo také postaveno jako dvoudílné, spočívající na třech podvozcích, přičemž první a třetí podvozek byl hnací, prostřední, byl opatřený pouze elektromechanickou kotoučovou brzdou a brzdou kolejnicovou. Elektrické přístroje byly umístěny pod podlahou zejména předního článku. Trakční výzbroj spočívala ve výbavě zrychlovačem pro regulaci trakčního napětí, motorgenerátorem pro napájení řídících obvodů a pro chlazení zrychlovače a trakčních motorů.

Oba prototypy byly testovány v Praze. První prototyp byl nakonec v závěru roku 1966 prodán do Mostu. Tam byl (pod původním číslem) nasazen v roce 1967 do provozu, ale již v lednu 1968 byl odprodán do Brna, kde mu bylo přiděleno ev.číslo 607. V tomto městě, které bylo největším provozovatelem vozů K2 (132 vozů) pak vydržel až do roku 1988 kdy byl vyřazen a následně sešrotován - již pod číslem 1007, na které byl přečíslován. Druhý prototyp 7001 byl ještě v roce 1966 prodán do Novosibirska, kde dostal číslo 121. Jeho další osudy nejsou známy, bezpochyby ale již byl zrušen.