Palackého most

Stavbu připravovala a řídila zvláštní komise a městský stavební úřad hlavního města Prahy. Původně se uvažovalo o stavbě levnějšího železného mostu, ale přednost nakonec dostal pro svou trvanlivost most kamenný. Díky tomu došlo k časovému posunu harmonogramu, kdy stavba nového mostu byla zahájena až 13.května 1876 položením základního kamene. O týden později převzala staveniště německá firma Bratři Kleinové, Schmolla a Gärtner, která stavbu provedla dle projektu mostu, který vypracoval ing. Jiří Reiter spolu s Bedřichem Münzbergerem.

K výstavbě mostu se vztahuje jedna zajímavost - poprvé v Praze byly použity kesony pro založení pilířů, které dodala Ringhofferova strojírna. Jelikož je tlak vzduchu v kesonu stejný jako ve vodě, je možné se v něm pohybovat bez speciálního skafandru, tudíž práce mohou postupovat rychleji. Zvon vlastní vahou klesá do vykopané stavební jámy, následně je pak po zapuštění do dostatečné hloubky či dosažení skalního podloží vyplněn betonem a slouží jako nosná část pilíře.

Kamenný most o sedmi klenbových polích nad Vltavou a jedním nad Hořejším nábřežím na smíchovské straně mostu měří 228,8 m a byl uveden do provozu 22.12.1878. Největší klenbové rozpětí má most ve svém středním poli - plných 32 metrů. Směrem ke břehům se rozsah polí symetricky zmenšuje na 30,4 metrů, 28,8 metrů a 27,2 metrů. Most byl vystavěn z kvádrů v barvách trikolory - modrá žula byla použita na zhlaví pilířů a klenbové kvádry, červený pískovec na poprsní zdi a bílý kararský mramor na kuželky zábradlí. Bohužel vlivem exhalací tyto prvky brzy zanikly. Vozovka ze žulových kostek byla široká 7,74 m, postranní chodníky každý po 1,53 metru byly ze žulových ploten, pod nimiž bylo uložen vodovod a plynovod, celková šíře mostu tedy byla 10,8 metru.

Již od počátku byla šířka mostu zcela nedostatečná. Byly zvažovány různé možnosti jak most rozšířit, zřejmě nejradikálněji se k rozšíření postavil projekt z roku 1912, který počítal s jednostrannou přístavbou klenbového pásu proti proudu řeky. Upomínkou je dodnes pomník Františka Palackého, postavený v ose zamýšleného rozšířeného mostu, stojící dnes vůči ose mostu značně excentricky. Všechny plány na rozšíření vzaly za své s příchodem války. Těsně před koncem 2. světové války byl 14. února 1945 most po bombardování těžce poškozen.

Až teprve v letech 1950 a 1951 se společně s opravou škod po bombardování uskutečnilo i tolik potřebné rozšíření mostu. Při rozšiřování byly původní kamenné římsové konzoly nahrazeny obdobnými železobetonovými, vyloženými 1,76 metru na obě strany. Tím bylo možné chodníky rozšířit o 30 cm na 1,8 m a vozovku na 10,3 metru. Volný průjezd aut podél obou stran tramvajových kolejí byl díky tomu zaručen nikoliv pouze v jednom směru, jak dosud umožňovalo uložení kolejí při jedné straně mostu. Kamenné zábradlí se ponechalo v původních rozměrech čímž zůstalo i po rozšíření mostu jeho architektonické řešení zcela neporušené. Opravený a rozšířený most byl odevzdán do provozu 1. září 1951.

Vrcholy všech kleneb zdobí celkem 14 kamenných erbů měst ležících na Labi a Vltavě. Jde o český znak a znak Prahy, dále na jižní straně Rožmberk, Český Krumlov, České Budějovice, Týn nad Vltavou, Zbraslav a Vyšehrad. Na severní straně pak Smíchov, Mělník, Roudnice nad Labem, Litoměřice, Ústí nad Labem a Děčín. Všechny tyto erby byly zachovány i po rozšíření mostu. Z dalších čtyř větších znaků na zdivu obou krajních opěr se podařilo zachránit jen ty na smíchovské straně, obdobné na novoměstské straně byly zmíněným leteckým náletem zcela zničeny.

Na mostě také byly umístěny kiosky výběrčích mostného, které po zrušení mostného nahradila čtyři sousoší J.V.Myslbeka stojící na mohutných kamenných podstavcích. Šlo o sousoší Lumír a Píseň z let 1887-8, Přemysl a Libuše (1889-92), Záboj a Slavoj (1892-5) a Ctirad a Šárka z roku 1897. Tato sousoší stála na svém místě až do zmíněného bombardování na sklonku II. světové války, kdy obě na novoměstském předmostí byla poškozena a sousoší Přemysl a Libuše bylo takřka zničeno. Nutno ovšem poznamenat, že tento barbarský čin zjednodušil dopravním odborníkům problém, jak se sousošími naložit při potřebném rozšíření mostu. Nakonec byla tři zachovalá sousoší přenesena na Vyšehrad, kde je po čase doplnila i kopie zničeného sousoší Přemysl a Libuše.

Jak již je u Čechů zvykem, most měl několik jmen, nejprve ho nazývali Kamenný most na Smíchov nebo také Podskalský, brzy ale dostal jméno po významném národním buditeli Františku Palackém. Toto jméno mu zůstalo dodnes s výjimkou II. světové války, kdy nesl jméno po W.A.Mozartovi.

Od 28. března 1883 byla na mostě zprovozněna trať koňské dráhy, kterou od 18. prosince 1900, doplnily troleje elektrické tramvaje.

Sousoší stávající na Palackého mostě