Trojúhelník Laurová

16. června 1927 byl zahájen provoz na nové tramvajové trati vedené od křižovatky Radlické a Křížové ulice po Radlické ulici do Radlic, která dnešní obratiště Laurová minula a pokračovala dále. S ohledem na tehdejší zástavbu a stísněné uliční poměry byla v závěrečném - cca 155 metrů dlouhém - úseku před koncovou smyčkou zřízena jednokolejka, která se nakonec stala příčinou zřízení obratiště Laurová. Když totiž byl 1. listopadu 1983 pražský Dopravní podnik donucen přerušit provoz na cca 160 metrů dlouhém závěrečném úseku tratě mezi zastávkami Laurová - Radlice, jejíž součástí byla zmíněná poslední jednokolejka v pražské síti, jen málokdo tušil co se bude s tratí dít dále.
Radikální plány na likvidaci celé původní zástavby a výstavbu několika proudé rychlostní komunikace začaly brzy brát za své a jedinou částečně realizovanou částí se tak vlastně stala vozovka nové silnice, kde byla původně i zmíněná tramvajová trať. Jenže udržení hromadné dopravy v této části Prahy bylo stále žádoucí a ještě před samotnou likvidací tramvajové tratě se vymýšlely varianty jak dál. Nakonec bylo (s ohledem na stále očekávanou výstavbu komunikace a likvidaci původní zástavby) rozhodnuto vybudovat na Laurové dočasné obratiště pro ukončení tramvajových linek. Prostorové podmínky nabízely jediné možné řešení - vratný trojúhelník, jehož první vrchol je vlastně původní traťovou kolejí z centra a pro umístění druhého vrcholu byla zřízena bezejmenná boční ulice. Provoz na novém obratišti byl zahájen 21. listopadu téhož roku. Třebaže se na obratišti objevovaly i soupravy, nebyly tu příliš vítaným jevem. První kusá kolej ještě na Radlické ulici byla totiž zbudována pouze na jednu soupravu a boční kusá kolej na tři vozy typu T. Tudíž zde bylo velmi složité případné předjíždění dvou souprav. Ostatně předcházející řádky vypovídají o tom, že deponovací kapacita obratiště (bez možnosti průjezdu pro ostatní vlaky) činila 5 vozů typu T. Trošku smutný pohled se naskýtal až do dubna 2003 při pohledu mezi oblouky druhého vrcholu trojúhelníku - v asfaltu prosvítaly thérem poctivě zalité kolejnice původní traťové koleje do centra... Jenže po opravě asfaltových výtluků se kolej vyloupla na denní světlo opět ve své plné kráse!

Od výstupní zastávky Laurová pokračovala trať dalších cca 100 metrů, kde byla kuse ukončena. Cca 60 metrů před samotným ukončením traťové koleje byla umístěna pravostranná čepová zajišťovací výhybka, která se během průjezdu vlaku z přímé koleje vracela zpět do odbočného směru. Po přejetí této výhybky tramvajový vlak couváním odjížděl pravým obloukem přes souběžnou vozovku na boční odstavnou kolej, kde byla umístěna druhá pravostranná čepová zajišťovací výhybka, umožňující návrat zpět na Radlickou ulici. Za výhybkou se trať měnila z pravého na levý oblouk ve směru jízdy a končila ve svahu. Z této odstavné koleje již tramvajový vlak vyjížděl čelem vpřed pravým obloukem na Radlickou ulici, kde byla také nástupní zastávka.

Provozované linky na popisovaném obratišti:
Roky patřilo toto jedinečné obratiště jen lince 14. V nočním provozu jsme se zde s tramvají nesetkali.

Fotocesta po trojúhelníku Laurová