|
|
Když se v šedesátých letech objevily v Braníku stavební stroje, které začaly budovat novou tramvajovou trať
a smyčku, kolovaly po Praze zvěsti, že se už konečně blýská na časy a město se pustilo do výstavby prodloužení tramvajové tratě
do Modřan. Jenže to by bylo příliš pozitivních skutečností najednou, takže to prodloužení nakonec zas tak dlouhé nebylo, ale
přesto mocně zlepšilo přestupní vazby z tramvaje na autobusy i železnici. 29. června 1959 došlo k odpojení původní smyčky u branických
ledáren a 2. července 1959 byl zahájen provoz na nové smyčce u branického nádraží. Součástí této velmi moderně pojaté smyčky se stalo
i menší autobusové nádraží, dispečeři měli rozhled po smyčce z prosklené vyvýšené věže umístěné na střeše dispečerského stanoviště,
nástupiště smyčky byla zastřešena konstrukcemi
z betonu. Smyčka v době uvedení do provozu disponovala dvěma výstupními kolejemi, třemi manipulačními a dvěmi nástupními. 8. listopadu
1986 byla smyčka napojena na přeloženou trať z centra města, která musela ustoupit pokračující
výstavbě Barrandovského mostu (tehdy ovšem ještě mostu Antonína Zápotockého). O tři roky později, 14. srpna 1989 byla odpojena část vnější
|
koleje a výstupní prostor ve smyčce v délce cca 260 metrů s ohledem na pokračující výstavbu tramvajové tratě do
Modřan. Nové propojení střední a zbytku vnější koleje smyčky byly uvedeno do provozu 26. srpna téhož roku.
K připojení smyčky ke stávající trati po prodloužení do
Modřan bylo v Braníku zřízeno v roce 1995 nové rozvětvení. Původně zřízené esíčko s otevřeným svrškem bylo sneseno během výluky
od 14. března 1995 a 4. dubna 1995 již bylo nové rozvětvení na místě. Neprošlo však kolaudací a ve směru do smyčky se po něm začalo jezdit
až o týden později. Provoz na celé křižovatce byl zahájen 27. května 1995,
když byl zahájen provoz na nové trati do
Modřan. Poté ztratila smyčka na významu a je v ní ukončena jediná tramvajová
linka. Před nástupním prostorem smyčky je zachován poslední křížový kolejový přejezd mimo areály vozoven v síti pražských tramvají. Na rozdíl
od přejezdů u
Trojského tramvajového mostu však nejde o přejezd protisměrných kolejí. Deponovací
kapacita smyčky (bez možnosti průjezdu pro ostatní vlaky a včetně části tramvajové trati) činí 84 vozů typu T.
Smyčka odbočuje z tratě ve výhybce s pružnými jazyky ev.č. 209 a pokračuje podél stoupající tramvajové tratě do Modřan
jako klasická tramvajová trať souběžně s vozovkou čtyřproudé komunikace. Následuje
esíčko, které převede tramvajovou trať z jedné strany komunikace na druhou. Následuje prostor výstupní zastávky, za nímž je umístěna ručně
přestavovatelná čepová výhybka, z níž pravým obloukem odbočuje vnější kolej smyčky. Následujících cca 50 metrů je vnitřní kolej smyčky vedena
souběžně s kolejí vnější. Před levým obloukem obou kolejí je na vnější koleji umístěna další ručně přestavovatelná čepová výhybka, která kolej
větví na střední a vnější. V levém oblouku se tři koleje smyčky stáčejí zpět proti směru příjezdu do smyčky. Následuje rovný úsek, na němž je
|
|
umístěn křížový přejezd mezi střední a vnější kolejí a vnější a střední kolejí, zřízený ručně přestavovatelnými čepovými výhybkami. Vnější kolej
pravým obloukem zamíří k zastřešenému vnějšímu nástupišti. Vnitřní kolej se ještě před vnitřním zastřešeným nástupištěm sloučí s kolejí střední.
Za nástupišti pokračuje vnější kolej v přímém úseku, vnitřní kolej se s ní slučuje esíčkem, za nímž následuje tentokráte již dvoukolejné esíčko,
jímž se trať ze smyčky dostane zpět na opačnou stranu komunikace a vrací se zpět k tramvajové trati z
Modřan,
k níž se připojuje ve sjezdové výhybce s pružnými jazyky. Všechny čtyři sjezdové výhybky ve smyčce (na křížovém přejezdu střední -
vnější kolej, vnější - střední kolej, na sloučení vnitřní a střední koleje a na sloučení vnitřní a vnější koleje) jsou čepové.
Vjezdová část smyčky prodělala během napojování trati rekonstrukci a úsek od vjezdové části až po překonání čtyřproudé komunikace je
vybudován z panelů
BKV. Ostatní části smyčky jsou vybudovány klasickým
způsobem na pražcích, kryt tvoří asfaltový koberec. Výjimku tvoří sjezdová část vnitřní a vnější koleje za prostorem nástupních
zastávek, jejíž kryt
tvoří žulová dlažba stejně jako v prostoru kolejového rozvětvení z hlavní tramvajové tratě.
Zastávky umístěné na popisované smyčce:
Nádraží Braník - 1 výstupní a 2 nástupní zastávky.
Provozované linky na popisované smyčce:
Do zahájení provozu tramvajové tratě do Modřan bylo ve smyčce živo, a ukončovány zde byly
linky 3, 17, 21 a 54. V souvislosti se zahájením provozu na zmíněné trati byla ve smyčce ukončena pouze linka 21, kterou následně vystřídala linka
16, která na vnější koleji manipuluje doposud. Vnitřní kolej smyčky bývá plně obsazena v dopoledních hodinách
pracovních dní - tehdy si do zdejší vyhlášené kantýny jezdí na výborné polévky řidiči všech cvičných vozů. Smyčka navíc bývá často využívána k deponování
tramvajových vlaků, které se využívají k zajišťování provozu na přilehlé trati při častých rekonstrukčních
pracích na trati po Podolském nábřeží.
Fotocesta po smyčce Nádraží Braník |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|