T3M2-DVC

S očekávanými dodávkami vozů T6A5 bylo možné v Ústředních dílnách ukončit tzv. celkové opravy tramvají T3M. Posledních 18 vozů, které celkovou opravou neprošlo, získalo novou vozovou skříň v provedení T3SUCS, vyrobenou závodem ČKD ve Zličíně v prvním pololetí roku 1996.

Až do roku 1999 probíhala v Ústředních dílnách jejich postupná kompletace a vystrojování elektrickými výzbrojemi ČKD TV1, vyrobenými v letech 1978 až 1981, získávanými z vyřazených vozů typu T3M stejných evidenčních čísel, jaké získávali modernější nástupci. V roce 1996 byly dodány první tři vozy ev.č.8009, 8015 a 8051. V roce 1997 je následovala dodávka šesti vozů ev.č.8053, 8063, 8067, 8068, 8076 a 8087. Roku 1998 jich bylo předáno osm ev.č.8072, 8074, 8077, 8079, 8080, 8082, 8083, 8088 a v roce 1999 dodávky uzavřel vůz ev.č.8089.

Skříně původních vozů byly až na dvě výjimky sešrotovány. Ony dvě výjimky tvoří skříně vozů ev.č.8087 a 8088, které byly využity k náhradě vozu T3M ev.č.8012, těžce poškozeného během nehody na Vinici a druhá k doplnění parku cvičných vozů o první (a zároveň poslední) tyristorový nesoucí ev.č.5519.

První, počátkem ledna 1997, dodaný vůz ev.č.8009 byl zpočátku vybaven modernizovanými podvozky Komfort s dvojitým vypružením z vozu T3G ev.č.8200. Společně s druhým dodaným vozem ev.č.8051 byl opatřen standardní zástěnou kabiny s posuvnými dveřmi vycházející z vozů T3SUCS, což se, s ohledem na pracovní podmínky řidiče, neukázalo jako příliš vhodné rozhodnutí a následující vozy již z výroby obdržely zvětšenou kabinu s posuvnými dveřmi a elektrickou výzbrojí integrovanou do prostoru za ní. Tato osvědčená koncepce byla následně použita i u kabin vozů T3R.P. I kabiny prvních dvou vozů T3M2-DVC byly v průběhu roku 1998 upraveny do této podoby. Poslední dodaný vůz ev.č.8089 obdržel v rámci ověřování inovovaných komponentů například ovládací panel s kolébkovými přepínači, protiskluzovou podlahu či plastové dveře firmy SKD s pohony od firmy Bahoza. Ani kolébkového přepínače ani protiskluzová podlaha nepatřily mezi zrovna povedené komponenty a byly záhy nahrazeny standardními.

Vozy získaly možnost vytápění salónu pro cestující ohřátým vzduchem od pulzního měniče, regulátor pro úsporu proudu brzdičů, ale cestující na první pohled ani nepozná, že jde o novostavbu vozů, protože od běžných "tétrojek" se příliš neliší. Standardní laminátové sedačky, posuvná okna a skládací dveře, vybavené tlačítkovou předvolbou otevírání dveří.

Celá série vozů byla přidělena vozovně Hloubětín, pouze souprava vozů vozů ev.č.8088+8089 byla z důvodů zkoušek dveřního pohonu BAHOZA a sídla zastoupení této firmy ve vozovně Pankrác přidělena záhy právě sem.

V průběhu jara roku 2012 se vůz ev.č.8077 podroboval PÚ prohlídce v Opravně tramvají, během níž byla prověřována možnost dovybavení těchto relativně nových vozů (z hlediska karoserie) elektronickým informačním systémem pro cestující. Pro jeho doplnění, ovlivněné snahou o co nejnižší náklady, byly využity BUSE panely z vyřazených autobusů. Do bočního okna byl vsazen klasický panel podsvícený zářivkou, stejně tak i zadní, pouze číselný panel. Změny oproti dosavadní podobě elektronického informačního systému spočívají v dosazení vnitřního BUSE panelu podsvíceného LEDkami do obliny nad boční panel, který zobrazuje standardní informace bočního vnějšího panelu. Toto netradiční řešení bylo vyvoláno absencí vnitřní části bočního panelu tzv.teploměru a podstropního zobrazovače. Na čelo vozu byl do prostoru po čelní plechové číselné orientaci dosazen pouze čtvercový číselný BUSE panel podsvícený LEDkami. Cílová zastávka bude nadále cestujícím na čele vozu zobrazována s pomocí standardní čelní orientace na panelu řidiče. Je předpoklad, že touto podobou informačního systému budou postupně dovybaveny i zbývající vozy T3M2-DVC.

Evidenční čísla vozů T3M rekonstruovaných na typ T3M2-DVC
8009	8015	8051	8053	8063	8067	8068	8072	8074
8076	8077	8079	8080	8082	8083	8087	8088	8089

Prototypové doplnění elektronických transparentů na voze T3M2-DVC ev.č.8077