Křižovatka Strossmayerovo náměstí

Již 21. března 1885 byl zahájen provoz tratě koňky po dnešní ulici Dukelských hrdinů, a základ dnešní tzv. velké hvězdy na Strossmayerově náměstí byl položen. K její realizaci však zbývalo ještě 116 let. Po rekonstrukci stávající tratě koňky byl 28. září 1898 zahájen provoz elektrické tramvaje a 9. června 1907 se ke křižovatce připojila trať od Letné vedená dnešní ulicí Milady Horákové. Poslední z potřebných tratí, k vytvoření křižovatky typu Těšnov, byla 5. června 1932 zprovozněna v Antonínské ulici.

Když se začalo chystat zrušení tramvajové tratě z nábřeží kapitána Jaroše k Hlávkovu mostu po Bubenském nábřeží, bylo třeba odpovídajícím způsobem také upravit křižovatku na Strossmayerově náměstí, aby i nadále mohl být zachován tramvajový provoz ve stávajících přepravních směrech. Velká přestavba křižovatky začala 4. července 1977. Po jejím dokončení se 1. září téhož roku objevily ve vozovce nové kolejové oblouky spojující Antonínskou ulici s Výstavištěm a nábřežím kapitána Jaroše. Nebyla však nad nimi ještě natažena trolej a pro běžný provoz tak byly nepoužitelné. K jejich oficiálnímu zprovoznění došlo až takřka po roce - 22. června 1978.

Křižovatka se však postupně opotřebovávala a s ohledem na její neuspokojivý technický stav projednávaly orgány města již od roku 1992 návrhy na kompletní rekonstrukci křižovatky. Jedním z důležitých požadavků byl záměr na zřízení posledního z dosud chybějících kolejových oblouků od Letné na Výstaviště, který pro manipulační jízdy tramvají a jejich případné odklony citelně chyběl. V původních záměrech se dokonce vyskytoval návrh na zrušení zdejší rohové lékárny. V jejích prostorech mělo být vybudováno loubí pro chodce, kteří by na této straně zcela přišli o chodník. Jedině tak prý bylo možné dodržet technické normy pro umístění nového kolejového oblouku. Nakonec došlo k jinému vystředění osy křižovatky a nové oblouky se na křižovatku vešly pouze na úkor částečného zúžení chodníků v oblasti.

Před samotnou rekonstrukcí byly zastávky umístěny před křižovatkou, pouze ve směru od nábřeží kapitána Jaroše byla před křižovatkou zřízena jen občasná zastávka pro noční linky. Pro denní linky, jedoucí k Výstavišti, byla stálá zastávka zřízena až za křižovatkou, vstřícně protisměrné zastávce do centra. Vlaky jedoucí z nábřeží kapitána Jaroše na Letnou stavěly až v zastávce Kamenická, vlaky jedoucí do Holešovic až na Vltavské.

Rekonstrukce křižovatky začala 9. června 2001, kdy byl zachován provoz pouze v oblouku od nábřeží kapitána Jaroše k Vltavské. Do druhé etapy, kdy byl provoz na křižovatce zcela přerušen, vstoupila rekonstrukce 30. června. Její součástí byla i oprava podstatné části tramvajové tratě v Antonínské ulici a zrušení zastávky Nábřeží kapitána Jaroše z centra. Podle nové koncepce umístění zastávek na křižovatce vždy před křižovatkou by totiž zastávky Nábřeží kapitána Jaroše a Strossmayerovo náměstí od sebe dělilo jen 15 metrů světelné křižovatky s Kostelní ulicí.

Provoz na křižovatce byl obnoven 1. září 2001. Po již zrušené velké hvězdě křižovatky Těšnov a křižovatce Palmovka jde o třetí křižovatku umožňující jízdu do všech šesti směrů v pražské kolejové síti. Poprvé v historii jsou však v ulicích dvě křižovatky tohoto typu současně.

V běžném provozu je pojížděno pět ze šesti možných směrů křižovatky. Oba přímé od Letné na Vltavskou a od nábřeží kapitána Jaroše k Výstavišti. Využívány jsou oba oblouky od nábřeží - levý k Letné a pravý k Vltavské a jeden - pravý - od Výstaviště. Pouze k manipulačním účelům slouží levý oblouk od Výstaviště k Vltavské.

křižovatka Strossmayerovo náměstí
legenda k plánku

Fotocesta po křižovatce Strossmayerovo náměstí