Křižovatka Strojimport

Když Elektrické podniky přebíraly v roce 1897 provoz Vinohradské elektrické dráhy, zavázaly se vystavět mezi prvními novými úseky tramvajovou trať od Flory k Evangelickým hřbitovům, které jsou umístěny na pozemku proti dnešnímu krematoriu Strašnice.

Projekt byl schválen Ministerstvem železnic v roce 1898 a o rok později byla pro provozování tratě dokonce udělena licence. Elektrické podniky však byly "vyčerpány" zejména elektrifikací koňky, a tak opakovaně žádaly o prodloužení stavební lhůty. Vyhověno jim bylo, přesto se trať v podobě z roku 1898 nikdy nerealizovala.

Až v roce 1906 byl Elektrickými podniky vypracován zcela nový projekt tratě Muzeum - Flora - Vinohradské hřbitovy. Na samý konec tratě u Vinohradských hřbitovů byla plánována výstavba nové vozovny, která měla stát v místě, kde se dnes nachází strašnické krematorium. Plánovány byly čtyři lodě po pěti kolejích, každá z kolejí pro pět vozů. Celková kapacita vozovny měla tedy být sto vozů. V rozpočtu stavby tratě se ale zatím počítalo, podobně jako později v případě motolské vozovny, se stavbou jen jedné poloviny. Jenže ještě dříve, než došlo k projednání projektu, nabídli strašničtí zastupitelé v závěru roku 1906 pražské městské radě jiný pozemek, který se nacházel na území Strašnic. Protože se Elektrické podniky k nabídce vyslovily kladně, byla trať nakonec realizována delší o 560 metrů.

Stavba tramvajové tratě podle původního projektu do zastávky Vinohradské hřbitovy byla zahájena 28. května 1907, pokládka kolejí byla ukončena 13. září a 4. října bylo dokončeno trolejové vedení. Dne 17. října 1907 byl na trati ihned po proběhlé zkušební jízdě zahájen pravidelný provoz. Základ dnešní křižovatky Strojimport v podobě přímého směru po Vinohradské ulici tak byl položen. Zárodek samotné křižovatky začíná vznikat v roce 1924, kdy je v křižovatce zřízená odbočka od Flory směrem k Ohradě, sloužící v počátcích jako tramvajové obratiště. Odbočka byla v délce 120 metrů, včetně závěrečných jednokolejných 47 metrů. Provozu začala sloužit 5. září 1924.

Výstavba samotné trati mezi křižovatkou Strojimport a Ohradou se táhla od roku 1929, kdy proběhla první pochůzka v trase budoucí trati až do roku 1937, kdy byla trať zprovozněna. První stavební krok byl přitom učiněn už v roce 1931, kdy byla odbočka přeložena do osy budované komunikace a prodloužena na délku 173 metrů. Tato část trati byla v délce 120 metrů dvoukolejná a 53 metrů jednokolejná, opatřená přejezdem. Provoz na nové trati k Ohradě byl zahájen až 7. října 1937. A křižovatka Strojimport byla doplněním oblouků od Strašnic doplněna na dvoukolejný trojúhelník.

Nedostatek kolejového materiálu v roce 1943 spojený s úmyslem německé správy vybudovat trať Kobylisy – Letňany byly příčinou projektu na snesení trati mezi křižovatkami Strojimport a Nákladové Nádraží Žižkov tak, aby kolejové trojúhelníky zmíněných křižovatek mohly být nadále využívány jednokolejně jako obratiště. Úmysl nakonec nebyl realizován.

Nedílnou součástí křižovatky Strojimport je také oblast zastávek Želivského u stanice metra, kterým přinesl novou podobu rok 1980, kdy byla na Želivského dokončena nová koncová stanice metra, napojující zde celou východní oblast na centrum města. Vzniká zde tramvajové nádraží, u něhož nebylo, jako v případě Hradčanské, použito obousměrné rozvětvení tramvajové tratě na dvojici nástupišť, ale pouze ve směru z centra a jejím účelem je oddělit odjezdy souprav ve směru Černokostelecká od těch, které míří do Strašnic a dále do Hostivaře. Tato podoba zastávek Želivského se střední staniční kolejí byla uvedena do provozu 18. listopadu 1980, a předběhla tak i uvedení této části trasy metra A do provozu dne 19. prosince 1980.

Rozjezdová výhybka na střední kolej následovala bezprostředně za sjezdovou výhybkou křižovatky Želivského, a navíc na střední kolej vedl velmi ostrý protioblouk. Výhybkář, ovládající výhybku z boudy na chodníku byl často nepřítomen a většina vlaků tak stejně využívala pravou staniční kolej. V letech 1987 a 1990 dochází k prodloužení metra o další stanice Strašnická a Skalka a střední kolej přestává být od roku 1987 oficiálně využívána. Dne 22. dubna 1992 byly výhybky na střední kolej odpojeny a torzo koleje zůstávalo v asfaltu až do října roku 1999.

V roce 1992 byla křižovatka vybavena trojicí rozjezdových výhybek s pružnými jazyky a ovládáním systému Hanning & Kahl. Tyto výhybky označené později speciální číselnou řadou přestavníků 900 měly zcela jinou konstrukci přestavníku. Nevyužívaly se u nich kontaktní prvky pro systém blokování a blokování bylo řešeno bezkontaktními prvky - na troleji tak byl umístěn pouze stavěcí kontakt, který byl navíc umístěn jen cca 20 metrů od výhybek - u ostatních typů se stavěcí kontakt umisťuje v rozmezí 27 - 30 metrů. V letech 1999 – 2001 došlo k jejich výměně za klasické radiově ovladatelné výhybky.

V roce 2012 pak proběhla rekonstrukce traťového úseku k vozovně Strašnice a trať byla v prostoru zastávek Želivského upravena zrušením středního výstupu z metra a kolej do centra tak vede v běžné osové vzdálenosti s rozšířeným nástupištěm zastávky.

Na tuto rekonstrukci navázala v roce 2019 rekonstrukce úseku k Olšanským hřbitovům. Až v roce 2025 došlo i na trať v ulici Jana Želivského, kde byly dožívající velkoplošné panely BKV nahrazeny klasickou konstrukcí tratě z bezžlábkových kolejnic na železobetonových pražcích ve štěrkovém loži. Trať byla provizorně, do komplexní rekonstrukce celé ulice, zakryta neestetickým mezerovitým betonem.

Konstrukce tratě:
Křižovatka je uložena na panelech VÚIS, pouze výhybky jsou na dřevěných pražcích se zákrytem z velké žulové dlažby. Všechny výhybky jsou s pružnými jazyky.

Radiově ovládané výhybky křižovatky:

695 Strojimport od Vinice

743 Strojimport od Flory

797 Strojimport od Nákladového nádraží Žižkov

Provozované linky na popisované trati:

Linka 7

(oblouky mezi zastávkami Nákladové nádraží Žižkov <-> Vinohradské hřbitovy)

Linka 10

(oblouky mezi zastávkami Olšanské hřbitovy <-> Nákladové nádraží Žižkov)

Linka 11

(oblouky mezi zastávkami Olšanské hřbitovy <-> Nákladové nádraží Žižkov)

Linka 16

(přímý směr mezi zastávkami Olšanské hřbitovy <-> Vinohradské hřbitovy)

Linka 26

(oblouky mezi zastávkami Nákladové nádraží Žižkov <-> Vinohradské hřbitovy)

Linka 91

(přímý směr mezi zastávkami Olšanské hřbitovy <-> Vinohradské hřbitovy)

Linka 98

(oblouky mezi zastávkami Olšanské hřbitovy <-> Nákladové nádraží Žižkov)

Proč Strojimport?
Křižovatka Strojimport, je slangově pojmenovaná po výškové administrativní budově na křižovatce ulic Vinohradské a Jana Želivského podniku zahraničního obchodu Strojimport. Ta zde byla postavena v letech 1967—1971 podle návrhu Zdeňka Kuny, Zdeňka Stupky a Oliviera Honke-Houfka, interiéry navrhl Bohuslav Rychlink. Inspirací jim byly výškové budovy zejména v Německu a USA. Objekt má 18 nadzemních a 2 podzemní podlaží, celková výška budovy je přibližně 68 m. Konstrukce je tvořena ocelovým skeletem se železobetonovými jádry a kombinovanými stropy. Až na pyramidovou nástavbu s telekomunikační technikou zůstala budova v podobě, v jaké byla vyprojektována; autenticky je zachován i interiér.

Fotocesta po křižovatce Strojimport