Trať Flora - Blanická

Dovolujeme si Vás upozornit, že s ohledem na provedené rekonstrukce to tady vypadá zase trošku jinak. Usilovně pracujeme na úpravách.

V té době František Křižík předložil vinohradské obci svou vizi dvoukolejné elektrické dráhy. Zatímco Vinohrady projekt přivítaly, Praha se postavila ostře proti, protože plánovala ve stejných ulicích svou vlastní dráhu. Protože se však postup hlavního města zdál vinohradské městské radě příliš liknavý, rozhodla se postavit část tratě elektrické tramvaje na svém území vlastními náklady, a následně jen za prokazatelné náklady dokončené tratě Praze odprodat. František Křižík proto přenechal projekt i koncesi vinohradské obci zdarma.

Výstavba tratě dosahující délky takřka 3 kilometrů v osách tehdy teprve vznikajících ulic Jičínské a Korunní překračující náměstí Míru a následně pokračující ulicí Anglickou a Škrétovou k Německému divadlu (dnešní Státní opera Praha), probíhala svižným tempem, a tak byl provoz dvoukolejné tratě se sloupy trolejového vedení umístěnými mezi kolejemi s osovou vzdáleností 4 metry, zahájen již 25. června 1897.

Na počátku Korunní třídy byla vystavěna vozovna Královské Vinohrady o jedné lodi s pěti kolejemi, která se na trať napojovala jednokolejnou odbočkou, u níž byl zřízen kolejový přejezd.

Na obou koncích tratě (tedy u Německého divadla i na Floře) se 18. září 1897 připojila žižkovská část tramvajového okruhu, vybudovaná pražskou obcí a jejími Elektrickými podniky, které v prosinci roku 1897 odkoupily také Městskou elektrickou dráhu Královských Vinohrad. Až do odkoupení užívaly oba „traťové úseky“, včetně vozovny, oba provozovatelé. Okružní trať Praha – Žižkov – Královské Vinohrady se tak stala nejstarší stavební tratí Elektrických podniků a v prvním období provozu elektrických tramvají zaujímala natolik ústřední postavení, že se na ni napojovaly téměř všechny tou dobou navrhované tratě. Své dominantní postavení ztratila až po převzetí koňky Elektrickými podniky.

Ještě ve vrcholném období provozu koňky vznikl projekt Elektrických podniků na tramvajovou trať začínající ve Spálené ulici a pokračující Ječnou ulicí na náměstí Míru. Trať uváděná do provozu Elektrickými podniky jako druhá v pořadí byla zprovozněna 4. února 1898. Na Tylově náměstí se křižovala s koňkou a na náměstí Míru se připojila k trati z Anglické do Korunní ulice. Těsně před napojením byl zřízen kolejový přejezd, čímž se docílilo propojení s vozovnou na Královských Vinohradech.

V souvislosti s nárůstem tramvajového provozu byla nejpozději do července 1898 vozovna na Královských Vinohradech rozšířena o dvě lodě o třech a šesti kolejích, napojujících se na trať samostatnou kolejí, k níž v roce 1900 přibyl další kolejový přejezd v hlavní trati, usnadňující manipulaci s vozy.

Od náměstí Míru se 1. července 1899 vydaly elektrické tramvaje Francouzskou ulicí k usedlosti Na Kovárně. Prodloužení bylo realizováno již jako plně dvoukolejné a za odbočením z tratě na náměstí Míru byl opět zřízen kolejový přejezd. Z náměstí Míru se rázem stala významná tramvajová křižovatka dvoukolejných tratí, přicházejících ze čtyř směrů.

Od 17. prosince 1900 se začíná psát historie obratiště, které bylo zřízeno v Jičínské ulici na Floře, před křižovatkou s Vinohradskou ulicí. Na počátku byla zřízena kusá třetí kolej dlouhá 54 metrů, napojená na levou kolej (v levostranném provozu) ve směru k vozovně Královské Vinohrady. V průběhu května 1919 došlo k rekonstrukci koleje a jejímu novému napojení od Orionky dvojitou anglickou výhybkou - vůbec poprvé v Praze. O deset let později byla během rekonstrukce křižovatky Flora zrušena i třetí kolej.

V říjnu roku 1907 se u vinohradské vozovny objevila kusá kolej pro odstavování vlečných vozů, která nebyla nikdy projednána ani vykazována, a tak zůstává otázkou pro budoucnost, kdy došlo k jejímu snesení. Ve stejném měsíci zamířily po dnešní Vinohradské ulici od Muzea na Floru koleje nové tramvajové tratě, které překřížily stávající trať od 17. října 1907. Kromě vlastního křížení byl zřízen také nový dvoukolejný oblouk od vozovny Královské Vinohrady do Strašnic

Částečná přeložka tramvajových kolejí u vodojemu na Floře proběhla 21. srpna 1912.

Již v roce 1915 byla schválena ministerstvem rekonstrukce tratě, spočívající především ve zmenšení osové vzdálenosti (původně byly všude sloupy vrchního vedení mezi kolejemi), a úpravě propojení tratí z Jugoslávské a Francouzské ulice. Válečné události ale celou akci zhatily, a tak teprve 11. listopadu 1919 dochází k dokončení úprav v prvním úseku mezi dnešním náměstím Míru a Budečskou ulicí. Úpravy probíhají s maximální snahou o zachování, byť omezeného, provozu a tak jsou na místě využívány povrchové výhybky a koleje. Po přestavbě je osová vzdálenost protisměrných kolejí zmenšena ze 4 metrů na 2,80 metru.

V roce 1920 dochází k samotné přestavbě náměstí Míru, kdy mezi 6. až 20. dubnem, vzniká místo dvou spojení s tratěmi, křížení za použití dvou anglických výhybek tzv. angličanů, tedy křižovatkových výhybek, schválených pro provoz Elektrickými podniky královského hlavního města Prahy ještě od vídeňského ministerstva železnic v roce 1913. O dva dny později je uvedena do provozu jednokolejná smyčka Flora vedená ulicemi Hradecká a Slezská. Smyčka umožňuje obracení vlaků ve směru k Orionce. Zrušena je 3. září 1929 v souvislosti se zřízením smyčky Olšanské hřbitovy.

Sbližování tramvajových kolejí v Korunní ulici (opět s maximálním zachováním provozu) mezi Budečskou ulicí a Vinohradskou vodárnou je dokončeno k 11. září 1921, a 13. listopadu je hotov další úsek mezi vodárnou a Perunovou ulicí. O rok později je k 2. červnu dokončena úprava posledního úseku, během níž dochází k úpravě napojení 2. a 3. lodě vozovny Královské Vinohrady s využitím tzv. „poloangličana“, tedy jednoduché křižovatkové výhybky.

V bloku mezi dnešními ulicemi Korunní, Nitranská, Dykova a U vodárny byla zřízena tehdejším názvoslovím elektrárna, ve skutečnosti rozvodna a transformovna z 22 na 3 kV. Ačkoliv i na dobových plánech se objevil pojem měnírna, nikdy objekt v Nitranské ulici nebyl měnírnou, a stejnosměrný proud pro tramvaje se zde nikdy nevyráběl. V roce 1924 byla do areálu rozvodny zavedena nákladní kolej pro přepravu transformátorů nákladními tramvajemi. Odbočovala z dnešní Korunní ulice do ulice Nitranské. Původní kolej, dokončená 28. října 1924, vedla do budovy rozvodny od severu z dnešní Nitranské ulice. V době svého vzniku měla délku 116 metrů a v roce 1939 dosáhla délky až 344 metrů prodloužením Nitranskou ulicí a pravým obloukem do ulice Dykovy, kde kuse končila. Celé kolejiště bylo formálně zrušeno vyjmutím výhybky v roce 1953, ale předpokládalo se jeho případné napojení povrchovými kolejemi. O takovém použití není ovšem žádný doklad a kolejiště bylo následně postupně sneseno. Přesto bylo v roce 2005 možné spatřit alespoň obrysy po původní trati v dlažbě.

V roce 1928 přikročilo město ke komplexní přestavbě tramvajových tratí mezi Muzeem a náměstím Míru a současně bylo rozhodnuto trvale vyřadit z provozu trať v Anglické ulici od 17. dubna. To mělo za následek snesení anglických výhybek pro jejich nepotřebnost. Zároveň bylo ke stejnému datu zřízeno přímé propojení Korunní a Francouzské ulice novým dvoukolejným obloukem.

Tramvajový provoz ve vozovně Královské Vinohrady, začal slábnout po roce 1931, kdy se tu začaly odstavovat především vlečné vozy. Definitivně byl ukončen až 1. května 1933 v souvislosti s dokončením rekonstrukce a rozšířením vozovny Strašnice a dokončením vozovny ve Vokovicích. Kolejiště vozovny zatím nebylo zrušeno, jen došlo k odstranění jedné ze dvou výhybek, které napojovaly kolejové harfy na tramvajovou síť. Zásadní změnu přinesl až rok 1948, kdy bylo rozhodnutou adaptovat pro trolejbusy spodní, třetí loď vozovny. Teprve tehdy bylo kolejiště, s výjimkou jedné nadále napojení koleje, sneseno a dvůr byl zadlážděn. Trolejbusy začaly být z Vinohrad vypravovány 27. února 1949.

V roce 1950 došlo k přeložení křižovatky Flora a jejímu doplnění o oblouk od Strašnic k Olšanskému náměstí k 19. srpnu téhož roku. Zrušení staré podoby napojení vozovny Královské Vinohrady a dokončení výstavby nové odbočky proběhlo k 26. listopadu 1959.

Do další existence tratě začala zasahovat výstavba tratě metra A. V souvislosti s výstavbou stanice Náměstí Míru a nutností opuštění části tramvajové tratě mezi Blanickou ulicí a náměstím Míru, byla v Blanické ulici zřízena dvoukolejná trať, která od 28. dubna 1975 umožnila zatím provizorní spojení tramvají z Francouzské ulice (od Vršovic, výluka úseku Blanická – náměstí Míru) přes Blanickou na náměstí Míru. Od 5. července byl úsek v Blanické ulici dočasně vyřazen z provozu a po jeho obnovení 25. července se již z Blanické ulice dalo jezdit pouze na Vinohrady. Traťový úsek mezi Blanickou ulicí a náměstím Míru byl zrušen a z Francouzské se do Blanické dalo jezdit od Vršovic i od náměstí Míru.

O dva roky později, se začalo pracovat na dalším provozním úseku Áčka, a tak byl od 5. září 1977 dlouhodobě přerušen provoz v Jičínské ulici mezi Florou a Olšanským náměstím, a zatím trvale pak přímé kolejové propojení obou částí Jičínské ulice. Od 15. října byla na Floře u staveniště stanice metra zřízena provizorní přeložka. Pokračující výstavba metra vyvolala zřízení provizorního propojení tratě z Vinohradské ulice (od Radhošťské) do Jičínské ulice (k Orionce) dočasným obloukem, který umožňoval provoz tramvají od 10. září 1978 až do 15. prosince 1979. O dva dny později byl obnoven na Floře provoz z Vinohradské ulice (od Strašnic) do Jičínské ulice (k Olšanskému náměstí) a teprve 22. prosince pak kompletní provoz na křižovatce v podobě, jakou známe dosud.

Výstavba vodovodu stála za provizorním jednokolejným provozem mezi Slezskou a Soboteckou ulicí od 20. prosince 1982 do 6. dubna následujícího roku.

V roce 1983 proběhla rekonstrukce tramvajové tratě metodou velkoplošných panelů BKV, zároveň došlo k přeložení kolejí ze středu vozovky do nové polohy v souvislosti v plánovaným (dodnes v celé ulici nerealizovaným) zjednosměrněním komunikace.

V průběhu roku 1995 dochází k rekonstrukci křižovatky Blanická. Jsou zde poprvé využity nové výhybky s pružnými jazyky.

Během obnovy křižovatky Flora byla v období 6. až 19. června 1998 byla v prostoru zastávky Orionka od Flory zřízena povrchová spojka Californien, pro ukončení tramvajových linek od náměstí Míru. O pouhé tři roky později dochází v období od 28. února do 21. března 2001 k další opravě křižovatky, spojené s dosazením elektrického ovládaní výhybek. Dopravní opatření byla velmi podobná, jen s tím rozdílem, že spojka Californien, pro ukončení tramvajových linek od náměstí Míru byla zřízena již před zastávkou Orionka.

V roce 2001 došlo k havárii vodovodního řadu, která znamenala od 4. června vyloučení provozu na jediné koleji, napojující nadále areál někdejší vozovny Královské Vinohrady na tramvajové koleje. Následně byly sneseno i trolejové vedení. Obnoveno bylo až po dvou letech a od 15. června 2003 mohly do areálu opět zamířit pracovní tramvaje.

Po takřka čtvrtstoletí provozu již trať vykazovala značné množství závad. V části úseku byly velkoplošné panely BKV propadlé z důvodu narušeného podloží a opakovaných havárií vodovodního řadu.V letech 2007 (10.9.-2.10.) a 2008 (29.3.-3.5.) proto proběhla obnova panelů rozdělená na dvě etapy, v první (úsek Vinohradská vodárna – Orionka) byla v prostoru zastávky Vinohradská vodárna využita kolejová spojka Californien k ukončení tramvajové linky od náměstí Míru. O rok později byl opravován úsek mezi Vinohradskou vodárnou a Blanickou v koordinaci s rekonstrukcí vodovodu v úseku Šumavská – Blanická. V rámci této etapy výluky došlo zároveň v sobotu 29. března 2008 k vyjmutí výhybky, a tím i odpojení odstavné koleje mířící do areálu někdejší vozovny Královské Vinohrady. Prostor po snesené výhybce se stal, s ohledem na stávající koncepci rekonstrukcí tramvajových tratí v Praze, posledním místem, kde byly nově využity velkoplošné panely BKV. Zajímavostí této etapy byl způsob návozu velkoplošných panelů BKV, které byly naváženy vlakem na deponii do areálu Nákladového nádraží Žižkov.

V souvislosti s výstavbou nových domů na místě někdejší vinohradské továrny Orion, jejíž budovy byly zbourány v roce 2008, byla od 20. července do 11. září 2009 rekonstruována část křižovatky Korunní a Benešovské ulice. Při této rekonstrukci byla zrušena vozovka z Korunní do Benešovské před novými domy a rozšířil se ostrůvek tramvajové zastávky Orionka směr Flora.

Naši cestu po tramvajové trati začneme v prostoru křižovatky Flora, zřízené na styku ulic Vinohradská a Jičínská. Z tratě na Vinohradské ulici "odbočíme" levým obloukem do středu Jičínské ulice, tramvajovou trať zde kryje asfaltový zákryt, zhruba po 30 metrech však koleje přechází do konstrukce velkoplošných panelů BKV. V této části tratě bývala třetí kolej sloužící jako obratiště. Koleje míří ke křižovatce se Slezskou ulicí, z našeho pohledu zleva se připojovala kolej smyčky Flora, existující mezi lety 1920-1929. Koleje míří do otevřeného prostoru mezi vodojemy vinohradské vodárny a na konci Jičínské ulice se objevuje areál někdejší vozovny Královské Vinohrady. Tramvajové koleje se stáčí v pravém oblouku podél oploceného areálu vodojemů v klasické konstrukci kryté velkou žulovou dlažbou do Korunní ulice. Po dokončení oblouku koleje opět přechází do konstrukce velkoplošných panelů BKV. Překračuje křižovatku s Čáslavskou ulicí a míří k prostoru Orionka, která je ve směru do centra zřízena na přilehlém chodníku, kdy cestující při nástupu do tramvaje musí překonat jízdní pruh vozovky pro automobily. Do protisměrné koleje se v těchto místech do roku 2008 napojovala kusá kolej do areálu zrušené vozovny Královské Vinohrady. Koleje překročí světelně řízenou křižovatku s ulicemi Boleslavská a Benešovská, bezprostředně za ní je zřízen nástupní ostrůvek protisměrné zastávky Orionka. Tramvajové koleje pokračují Korunní ulicí vyoseně k pravému chodníku v našem směru, což je pozůstatek nedokončené snahy o zjednosměrnění ulice pro automobilovou dopravu. Trať překračuje zprava se připojující ulice Libickou a Kolínskou a zleva pak ulici Soboteckou. Před objektem ředitelství Městské policie Praha a Záchranné služby je zřízena zastávka Perunova opět s nástupem z vozovky a za křižovatkou s ulicemi Perunovou a Chorvatskou následuje ostrůvek protisměrné zastávky Perunova. Trať nadále pokračuje přímým úsekem tvořeným velkoplošnými panely BKV, překračuje křižovatky s Řipskou a Nitranskou ulicí, do níž odbočovala nákladní kolej vinohradské rozvodny. Koleje se dostávají do prostoru zastávky Vinohradská vodárna, nástup do centra cestujícím opět ztěžuje vozovka, kterou musí překonat, z centra je zřízen nástupní ostrůvek. Tramvajová trať překonává křižovatku s ulicí U Vodárny a podél dětského hřiště, kde byl kdysi umístěn vrak Plecháče ev.č.990 sloužící jako zázemí správce hřiště se dostává trať ke světelně řízené křižovatce s Kladskou ulicí. Tramvajová trať od této křižovatky začíná výrazněji klesat, překračuje křižovatku s Chodskou ulicí a dostává se do prostoru zastávky Šumavská, která je ve směru do centra zřízena ve formě zastávkového mysu. Protisměrné zastávky odděluje křižovatka s ulicí Šumavskou a za ní je zřízen ostrůvek zastávky Šumavská z centra. Tramvajové koleje následně opět pokračují v mírném klesání v přímém úseku Korunní ulice, překročí křižovatku s ulicí Budečskou, světelně řízený přechod pro chodce na úrovni Sázavské ulice a Sázavskou ulici samotnou. Za Sázavskou ulicí dojde k zúžení pravého chodníku, neboť se tramvajová chystá k velkému levému odbočení do Blanické ulice, a aby oblouk odpovídal normám je nutné trať v Korunní ulici ještě více vyosit vpravo protioblouky ve složení pravý a levý. I protioblouky jsou ještě zřízeny z velkoplošných panelů BKV. Zatímco do roku 1975 tramvajová trať pokračovala na náměstí Míru nadále přímým úsekem Korunní ulicí, v současnosti se levým obloukem, zřízeným klasickou konstrukcí kolejí se zákrytem z žulové dlažby stočí do Blanické ulice, po napřímení v Blanické ulici koleje pokračují ve stejné konstrukci svršku v přímém úseku, na přilehlých chodnících jsou zřízeny občasné zastávky Blanická, nesoucí původně jméno Náměstí Míru. Využívány jsou zejména během výluk, kdy tramvajové linky nepokračují do zastávky Náměstí Míru, ale naopak do zastávky Jana Masaryka, aby byl zajištěn alespoň částečný přestup na metro. Koleje se přiblíží ke kolejové křižovatce Blanická na styku ulic Blanická a Francouzská a zde naši cestu po této trati ukončíme.

Fotocesta po trati Flora - Blanická