Trať Vysočanská - Balabenka

Po Sokolovské ulici se nejprve tramvajové koleje přiblížily na Balabenku a 19. března 1896 byl na tomto prvním provozním úseku zahájen provoz. Protože se dráha ukázala být spolehlivým dopravním prostředkem, začala vysočanská obec velmi brzy naléhat na prodloužení tratě až do centrální části Vysočan. Projekt prodloužení byl podroben místnímu šetření 15. února 1898. První cestující se zdejší tramvají v úseku Balabenka - Vysočany, Lékárna (křižovatka dnešních ulic Sokolovská a Jandova) svezli už 12. června 1898. Tehdy jediná kolej tramvajové tratě vedla podél severního chodníku (tj. tam, kde je sídlo Dopravního podniku). Míjení tramvají umožňovaly výhybny zřízené ve vybraných zastávkách. Tři roky se pak čekalo na zprovoznění odbočné traťové větve vedené z Balabenky dnešní Českomoravskou ulicí k libeňskému železničnímu nádraží, stalo se tak 30. března 1901.

Další rozšíření dráhy již neproběhlo, přestože je František Křižík navrhoval. Prvním mělo být takřka 2 kilometry dlouhé propojení mezi konečnou ve Vysočanech přes Harfu k druhé traťové větvi od Balabenky. Předběžné práce povolilo ministerstvo železnic 23. června 1906. Druhý návrh byl ještě odvážnější a počítal s meziměstskou tratí pokračující z Vysočan až do Mladé Boleslavi.

V roce 1907 celou dráhu odkoupily Elektrické podniky za 2 200 000 zlatých. Přebírání probíhalo postupně, a tak od 15. července Elektrické podniky nejprve „jen“ trať provozovaly a od 5. srpna 1907 se celá dráha stala majetkem pražské obce. Díky tomu převzaly Elektrické podniky monopol nad provozováním tramvajové dopravy v Praze.

Po převzetí dráhy se Elektrické podniky rozhodly provést postupnou rekonstrukci, protože její stávající jednokolejná podoba s výhybnami již nevyhovovala rostoucím přepravním nárokům. Zdvoukolejnění úseku Balabenka – Vysočany, Lékárna probíhalo postupně. Nejprve byla k listopadu 1911 zřízena druhá kolej od Balabenky k zastávce U Ruského dvora. Ta se jmenovala podle hostince (č.p. 98 stávající zhruba v prostoru několik let rozestavěného domu proti vestibulu stanice metra Vysočanská), který byl významným společenským centrem. Proto se u něj na chvíli zastavme. Prý za svůj název vděčil tomu, že zde byli v roce 1813 ubytováni ruští vojáci, pronásledující francouzskou armádu po neúspěšném Napoleonově tažení do Ruska. Ale v domě nebyl jen hostinec s divadelním sálem. Byla tu dílna na výrobu plechových obalů a kovového zboží, pak obchod železem, sklad kuchyňského nádobí a později železářství. Ale kromě toho se v domě uvádí i výrobna pekařských strojů, zámečnictví, holičství s výrobnou paruk. Jeden čas tu bývala taneční škola, sídlila tu Československá obec legionářská i SK Vysočany. Od 50. let 20. století dům patřil církvi československé, která v něm měla modlitebnu a kolumbárium.

Při zřízení druhé koleje se ve zbývajícím úseku tramvajová trať přestěhovala od chodníku do středu komunikace čímž ulice na mnoho let získala svoji typickou podobu. Jen tramvajové zastávky se v průběhu desetiletí podle potřeby posouvaly jedním i druhým směrem, případně rušily. Současně se zdvoukolejněním došlo také ke krátkému prodloužení tratě od stávající konečné o cca 150 metrů až ke Kolbenově továrně do ulice Pod Pekárnami k 13. červnu 1912. Z této ulice pak ještě pravým obloukem odbočovala do tehdejší ulice U Kolbenky kusá 120 metrů dlouhá kolej sloužící k odstavování vlečných vozů.

Všechno souvisí se vším a tak, když byly během první světové války koně ve značném množství poskytovány armádě, nastal nedostatek koňských potahů. Jednou z důležitých institucí, jíž se nedostatek koní dotýkal byl také Odbor čistění města. Protože bylo samozřejmě nutné i za války zabezpečit odvoz popela a smetí na obecní skládku, bylo v roce 1915 rozhodnuto, že vypomohou elektrické dráhy.

Koňskými potahy byl popel svážen do budovy bývalé přečerpávací stanice v Sokolské ulici na Novém Městě. Zde byl překládán na nákladní vozy elektrických drah a dopravován od 31. ledna 1916 každodenně na obecní skládku u Rokytky ve Vysočanech, která se nacházela proti dnešní budově Polikliniky. Na skládku byla zřízena kolejová odbočka o délce 60 metrů, která odbočovala z dnešního pohledu z pravé traťové koleje ve směru do centra pravou výhybkou. Díky levostrannému provozu to tehdy znamenalo, že tramvaje na kolej couvaly. Pro usnadnění manipulace byla u výhybky zároveň zřízena kolejová spojka mezi protisměrnými kolejemi. Ještě v průběhu roku byla zřízena v odbočce další trvalá kolej, aby byla zvětšena kapacita skládky a urychleno odbavování nákladních vlaků. Pravidelná přeprava smetí a popele ze Sokolské na vysočanskou skládku u Rokytky byla zastavena 30. dubna 1922, přesto odbočka a skládka existovaly i nadále. Koleje se na pozemku překládaly podle potřeby a postupu zavážení skládky, existovalo i několik odboček. V roce 1932 dosáhla délka kolejiště 179 metrů.

V létě roku 1923 se v dnešní ulici Pod pekárnami, před obloukem kusé koleje do ulice U Kolbenky, objevili stavební dělníci, kteří sem vložili výhybku s krátkou kusou kolejí na vlečku do Kolbenovy továrny, na kterou níž v případě potřeby připojovala další povrchová kolej, pomocí níž se dopravovaly na závodní vlečkové kolejiště Kolbenky nákladní vozy s transformátory. Dokončeno měli k 31. srpnu.

V té souvislosti stojí za připomenutí, že původní mladoboleslavská výpadovka, začínala u Kolbenky železničním přejezdem a vedla dnešními ulicemi Ke Klíčovu, Nad Klíčovem, Kbelskou a Mladoboleslavskou a vládl tady poměrně silný pouliční ruch.

Kusá kolej v ulici U Kolbenky byla 18. prosince 1924 prodloužena a přes Kolbenovu ulici propojena zpět na tramvajovou trať v Sokolovské ulici, čímž vznikla bloková smyčka s krátkou předjízdnou kolejí.

Během roku 1931 byla tramvajová trať mezi Balabenkou a Rokytou přeložena na samostatné těleso, součástí přeložky bylo i nové napojení odbočky na skládku.

Od prosince 1939 se zklidnil provoz v ulici U Pekárny, u Kolbenky se přestalo jezdit přes železniční přejezd a doprava byla převedena do podjezdu a kolem Odkolkovy pekárny.

Během druhé světové války zde panoval čilý tramvajový ruch, jelikož u továrny končily tři linky. Ve smyčce proto musel být od 1. září 1942 zřízen přejezd a zřízena nástupní stanice na nákladní koleji pro dopravu transformátorů, do které vlaky linky 8 po projetí smyčkou couvaly.

V průběhu roku 1942 bylo sneseno napojení bývalé skládky u Rokytky. Ve stejném roce vznikl projekt nové tramvajové tratě od tehdejší Kolbenky do Nového Hloubětína, kde měla být smyčka nové trolejbusové tratě od Kbel. Tak měla být zajištěna doprava zaměstnanců do strategicky významných továren. Záměr schválilo ministerstvo dopravy a techniky 20. května 1942, ohledně projektu tratě se konalo 29. září dokonce i místní šetření. Stavbě trati tak stála v cestě již jen výjimka z válečného zákazu nových staveb, kterou se ale zřejmě získat nepodařilo.

Aby se na konečné u Kolbenovy továrny zlepšily dopravní poměry, zvažovalo se tu v roce 1944 dokonce vytvoření vícekolejného tramvajového nádraží, ale z projektu nakonec sešlo a úpravy smyčky byly nakonec omezeny pouze na zřízení další předjízdné koleje, situované v dnešní Kolbenově ulici.

Po válce se nároky na smyčku postupně zmenšily. Za vydatné pomoci brigádníků proběhla výstavba již od roku 1942 plánovaného prodloužení tratě podél továren do Nového Hloubětína, čímž byla v podstatě k 27. říjnu 1948 dokončena výstavba tramvajových tratí ve Vysočanech.

V poválečném období továrna ČKD požadovala uzavření ulice U Kolbenky, v níž byla částečně zřízena smyčka Kolbenova továrna, aby mohl být závod o něco rozšířen. Úplné zrušení smyčky ale nepřicházelo v úvahu, a proto byla postavena nová, kolem malého náměstíčka. Podle projektu na ni měla být připojena kusá kolej v ulici Pod Pekárnami (v ose bývalé smyčky) a stará smyčka měla být snesena. Z úsporných důvodů však byla 18. června 1951 zprovozněna jen nová smyčka a ze staré bylo zlikvidováno jen jižní napojení. Větší část zrušené smyčky nikomu vlastně nepřekážela a zůstala zachována v areálu závodu až do konce devadesátých let minulého století.

V průběhu roku 1952 byla při rekonstrukci mostu přes Rokytku ve Vysočanech zřizována dle tehdejších zvyklostí kolejová provizoria, stejně tak jako mezi 15. červencem a 6. zářím 1968, kdy byla mezi ulicemi K Moravině a Na břehu zřízena dokonce jednokolejná provizorní trať.

V roce 1954 proběhla rekonstrukce Sokolovské ulice od mostu přes Rokytku až k dnešní ulici Jandově. Sokolovská ulice tehdy byla po zboření několika starších domků rozšířena jižním směrem (místy asi o 7 metrů!) a koleje byly přeloženy o víc jak jednu osovou vzdálenost, tedy poměrně výrazně. Práce se podle tehdejšího zvyku odehrály za plného provozu a jen během tří několikahodinových výluk v dopoledním sedle, kdy se přepojovaly koleje. V té době byly zřízeny i nástupní ostrůvky v zastávce Vysočanská radnice, které jsou vidět i na některých fotkách.

V roce 1975 probíhala rekonstrukce úseku mezi Balabenkou a Poliklinikou Vysočany, v roce 1981 pak oprava pokračovala již metodou velkoplošných panelů BKV mezi Poliklinikou a náměstím Lidových milicí (Vysočanská) a v roce 1986 se dělníci mezi 13. květnem a 28. červnem znovu vrátili do úseku mezi Balabenku a Poliklinikou Vysočany, aby do konstrukce velkoplošných panelů BKV přebudovali také úsek mezi ulicemi Na rozcestí – K Moravině.

Když probíhala o prázdninách roku 1982 rekonstrukce Sokolovské ulice mezi Invalidovnou a Balabenkou, byla k zajištění provozu tramvají využívána opět kolejová provizoria. Jako první byl vyloučen úsek Palmovka – Balabenka. Ve smyčce Palmovka bylo ukončeno od 30.června 1982 pět linek (5, 8, 15, 19 a 25) a od následujícího dne byla zprovozněna asi 190 metrů dlouhá provizorní dvoukolejná tramvajová trať v ulici Na rozcestí, spojující obě vysočanské kolejové větve, protože na křižovatce Balabenka tehdy ještě neexistovaly v potřebném směru kolejové oblouky. Ve Vysočanech jezdily proti sobě polookružní tramvajové linky 41 a 42, dojíždějící na smyčku Černý Most (dnes Lehovec). Provizorium bylo tvořeno s pomocí velkoplošných panelů BKV položených na vozovce.

Dne 2. srpna 1982 výluka vstoupila do druhé fáze. Vlaky z centra byly zkráceny již na Invalidovnu, kde byl v Molákově ulici postaven provizorní kolejový trojúhelník. Trať v ulici Na rozcestí byla zrušena 26. srpna 1982 a trojúhelník v Molákově ulici o den později. Pravidelný provoz na Sokolovské ulici byl obnoven po odpojení provizorií 30. srpna 1982.

Teprve 13. srpna 1988 byl na křižovatce Balabenka zřízen kolejový oblouk ve směru Harfa - Vysočanská. S ohledem na výstavbu silničních mostů nad křižovatkou došlo v roce 1993 k jejímu posunutí. Určitý čas však současně fyzicky existovala původní odbočná větev od Palmovky ještě s čepovými výhybkami a již nová, přesunutá, s výhybkami s pružnými jazyky. Používat se však dala vždy jen jedna.

Rozsáhlá přestavba přednádražního prostoru v prostoru před vysočanskou radnicí, spojená s rekonstrukcí tratě v Kolbenově ulici začala 26. března 1991. První fáze přinesla přerušení tramvajového provozu v úseku Balabenka - Špitálská - Vozovna Hloubětín. V prostoru tehdejší zastávky Nádraží Vysočany (dnešní zastávka Poliklinika Vysočany) došlo ke zřízení obratiště, vytvořeného ze dvou kolejových přejezdů (levého a pravého), které posloužily k obracení vozů KT8D5 na linkách jedoucích z centra, aby byla obsluhována trať v Sokolovské ulici od Balabenky. Provoz obratiště byl zahájen 16. dubna 1991.

V úseku mezi smyčkou Vysočanská radnice (dnešní Vysočanská) a vozovnou Hloubětín byl provoz na zrekonstruované trati obnoven k 4. červnu téhož roku. Na trati byla provozována zvláštní linka 32 vedená mezi Lehovcem a smyčkou Vysočanská radnice. K obracení vlaků sloužil vjezdový trojúhelník smyčky Vysočanská radnice. Úsek Vysočanská radnice - Nádraží Vysočany zůstával i nadále mimo provoz a v místě pokračovaly demolice domů v přednádražním prostoru, tedy v místě, kde má dnes své sídlo i pražský Dopravní podnik.

Provizorní obratiště Nádraží Vysočany ukončilo svůj provoz 9. června 1992. Sneseno bylo následně během rekonstrukce tratě, která se od smyčky Vysočanská radnice rozšířila až ke křižovatce Balabenka. Pravidelný provoz tramvají byl v tomto úseku obnoven od 15. září 1992.

Zásadní změnu dopravy ve Vysočanech přineslo ve dvou etapách metro. V roce 1990 sice ještě nedosáhlo koncovou stanicí Českomoravská přímo k tramvajové trati v Sokolovské ulici, ale poté, co byla od 8. listopadu 1998 trať metra B prodloužena o další úsek na sídliště Černý Most, vznikl ve Vysočanech u stanice metra Vysočanská důležitý přestupní uzel. Stanice Kolbenova, původně označovaná v projektu jménem ČKD, byla dokončována jen zvolna a s velkým odstupem se dočkala otevření až 8. června 2001.

V roce 2005 proběhla kompletní rekonstrukce Sokolovské ulice mezi Balabenkou a křižovatkou s ulicí Na Břehu včetně mostu přes Rokytku. V období od 1. června do 2. listopadu neproběhla jen rekonstrukce původní tramvajové tratě, ale také rekonstrukce plynovodu, oprava vodovodního řadu a sanace kanalizace. Vozovky získaly nový živičný povrch a tramvajová trať byla v délce 400 metrů zatravněna, přičemž byl poprvé použit systém automatického zavlažování. V novém tramvajovém tělese byly použity moderní antivibrační prvky snižující hlučnost kolejového provozu přibližně o 3 dB.

Součástí rekonstrukce byla i změna geometrie tratových kolejí v křižovatce Balabenka, kde zmizelo pro tuto křižovatku tak typické esíčko v přímé větvi.

Během pouhých tří dnů počínaje 27. březnem 2012 došlo k opravě části vjezdu do smyčky Vysočanská, který se nachází na panelech VÚIS. Za zmínku stojí fakt, že tramvajový provoz zde nebyl zcela vyloučen, ale linkové vedení bylo upraveno tak, aby spoje linek 15 a 19 mohly místem jednosměrně projíždět (ve směru do centra) skrze tramvajové obratiště.

Cestu po tramvajové trati začneme u vjezdu do smyčky Vysočanská. V prostoru světelně řízené křižovatky mezi protisměrnými kolejemi vjezdu do smyčky se koleje, kryté žulovou dlažbou, stočí v levém oblouku, následně přejde trať do konstrukce velkoplošných panelů BKV, napřímí se a pokračuje ke světelně řízené křižovatce na náměstí OSN s Freyovou a Jandovou ulicí. V prostoru této křižovatky se trať stáčí v levém oblouku. Následně se opět napřímí a zprava se začne připojovat výjezdová kolej ze smyčky Vysočanská. V části Sokolovské ulici tak leží vedle sebe tři tramvajové koleje. V přímém úseku se ve sjezdové výhybce výjezdová kolej ze smyčky sloučí s traťovou kolejí. Tramvajová trať se následně stáčí v pravém oblouku, zhruba na úrovni vyústění Krátkého ulice se však opět napřímí a v klesání míří k ostrůvku zastávky Nádraží Vysočany do centra, která je zřízena ihned za vyústěním ulice Bratří Dohalských. Trať míjí objekt sídla Dopravního podniku hlavního města Prahy, a.s. a od protisměrné zastávky Nádraží Vysočany z centra, která je zřízena formou Vídeňské zastávky, ji odděluje přechod pro chodce. V prostoru Vídeňské zastávky se na úrovni vyústění Paříkovy ulice tramvajová trať stočí v levém oblouku, opět napřímí a následně v táhlém levém oblouku pokračuje ke světelně řízené křižovatce s ulici Na Břehu. Na mostu přes Rokytku se stočí táhlým levým obloukem, napřímí a zamíří do středu Sokolovské ulice na zvýšené těleso. V prostoru zastávky Poliklinika Vysočany do centra trať definitivně opustí konstrukci velkoplošných panelů BKV a pokračuje v prostoru zastávky v klasické konstrukci, kryta žlutou betonovou dlažbou. Následuje ostrůvek protisměrné zastávky Poliklinika Vysočany z centra. V přímém úseku trať krytá žlutou betonovou dlažbou pokračuje na zvýšeném tělese až k vyústění ulice K Moravině. Úrovňový přejezd pro automobily kryje šedá betonová dlažba snažící se o imitaci žulových dlažebních kostek. Za přejezdem je zřízený ještě přechod pro chodce a následně, po krátkém úseku v otevřeném svršku, který má zabránit vjezdu neukázněných automobilistů, trať přechází do zatravněné konstrukce. Na úrovni ulice U Skládky následuje další krátký úsek v otevřeném svršku, tzv. past na mamuty, za ní přechod pro chodce následovaný přejezdem pro automobily (střídá se tu tak žlutá a šedá betonová dlažba) a před dalším úsekem trávníku opět otevřený svršek. Trať se dostává na úroveň vyústění Kovářské ulice. Za krátkým úsekem v otevřeném svršku následuje šedá dlažba přejezdu pro automobily a dlouhý úsek ve žluté zámkové dlažbě, sahající ke křižovatce s ulicí Kurta Konráda. Před touto křižovatkou je nejprve zřízen nástupní ostrůvek zastávky Divadlo Gong do centra, za křižovatkou s přejezdem pro automobily krytým šedou betonovou dlažbou pak i protisměrný ostrůvek zastávky Divadlo Gong z centra. Je zajímavé, podívat se na vývoj jména této zastávky od roku 1989. Od původního Kulturního domu Vysočany, přes pojmenování podle ulice U Svobodárny až opět ke kultuře, tedy Divadlu Gong... Za křižovatkou s ulicí Kurta Konráda je zřízena další past na mamuty a koleje se opět ponoří do zeleného travnatého šatu. Ne však na dlouho, proto záhy následuje další kombinace konce trávníku, otevřeného svršku, přejezdu pro automobily, otevřeného svršku a pokračování trávníku, tentokráte na úrovni vyústění ulice zvané Podvinný mlýn. Trať stále v přímém úseku jak přes kopírák dospěje k vyústění Lihovarské ulice a naposledy si zopakujeme konec trávníku, otevřený svršek, přejezd pro automobily, otevřený svršek a pokračování trávníku, doplněné tentokrát i o přechod pro chodce. V další části zatravněného úseku dochází konečně k nějaké změně, koleje se vyosí z dosavadní polohy, když v takřka přímce dospěly k tomuto místu až od Polikliniky Vysočany, a ještě v travnaté části se začnou stáčet v levém oblouku, jehož součástí je i část v otevřeném svršku. Následuje přejezd pro automobily, koleje se stočí pravým obloukem a ve žluté zámkové dlažba zamíří do prostoru zastávky Balabenka. V prostoru zastávky se postupně napřímí a dospějí ke křižovatce Balabenka, kde naši cestu po trati ukončíme.

Fotocesta po trati Vysočanská - Balabenka